7 C 32/2022-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 21. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 817,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] a žalovaným dne 18. 12. 2017, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 817,69 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 17. 12. 2021. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Dle žaloby žalovaný úvěr ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. Pohledávka na současnou žalobkyni byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] a žalovaným dne 18. 12. 2017 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut až do výše sjednaného úvěrového limitu, tj. do výše 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5 % měsíčně, RPSN činila 264,42 %. V článku IV. smlouvy si strany ujednaly, že žalovaný zaplatí poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Součástí smlouvy účastníci učinili i Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. 4. Z transakční historie čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 44 166 Kč a uhradil 51 963 Kč. 5. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 8. 2022 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu [bankovní účet] byl ke dni 18. 12. 2017 pan [celé jméno žalovaného]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky nové žalobkyni. Žalovanému bylo sděleno, že pohledávka ke dni postoupení činila 20 931,68 Kč. Dle předloženého podacího lístku bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému odesláno dne 13. 1. 2022. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká sjednaných úroků a současně ve spojení s poplatkem za každé čerpání úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v této části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 12,5 % z částky každého čerpání a měsíčního úroku ve výši 8,5 %, tj. roční úrok 102 %, tak tyto jsou s ohledem na výši poskytnutého úvěru neúměrně vysoké. Lze v nich tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či o poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení případu a inkasní poplatek. Výše účastníky sjednaného smluvního ujednání za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný smluvní ujednání (podle soudu nemravné a neplatné) podepsal. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce. Dle předloženého výpisu žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 44 166 Kč, na tento uhradil 51 963 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky, včetně přílohy a rovněž bylo doloženo, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na uvedený úvěr ke dni podání žaloby uhradil částku 51 963 Kč. Pokud se týká smluvních ujednání – blíže specifikované v odstavci 7. odůvodnění tohoto rozsudku, tak soud tyto považuje za uzavřené v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné. 9. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, tak podle § 3 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná, nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. Z § 110 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení se shora citovaným § 3 odst. 2) písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdkyní žalobkyně úrok sjednán způsobem nevyhovujícím citovanému zákonu. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví jako nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká (v posuzované věci 8,5 % měsíčně znamená 102 % ročně). Absenci informace o zápůjční úrokové sazbě § 110 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB, platnou ke dni uzavření smlouvy, současně s tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 10. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 8,5 % měsíčně se uplatní úrok 0,5 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 18. 12. 2017, tj. ke dni uzavření smlouvy), k jiným ujednaným platbám (například nákladům vzniklým v souvislosti s prodlením) se nepřihlíží. 11. Jelikož soud učinil závěr o neplatnosti citovaných smluvních ujednáních, nemohl přihlížet (na rozdíl od žalobkyně či jejího právního předchůdce) k zápočtu plateb provedených žalovaným na tato neplatná smluvní ujednání. Žalovaný čerpal 44 166 Kč, zaplatil 51 963 Kč, přičemž podle předchozího odstavce soud mohl zohlednit úrok ve výši 0,5 % ročně k čerpaným 44 166 Kč, což je méně, než zaplacených 51 963 Kč. Proto nezbylo soudu, než žalobu zamítnout. Právní předchůdce žalobkyně si měla smluvní ujednání ve svých smlouvách nastavit tak, aby je (jejich výši) byla schopna obhájit při soudním přezkumu. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, příslušelo by mu proto proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný. Soud proto výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 13. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila částku 800 Kč, zbývá tedy k úhradě částka 200 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.