7 C 50/2022-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 28. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 20 094 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 5. 2017, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 550 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalobkyně a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy celkem 2 310 Kč, dále se žalovaný v bodě 6.1 smlouvy zavázal uhradit žalobkyni úroky ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí dle žalobkyně 20 024 Kč. V článku 6.3 smlouvy bylo mezi žalobkyní a žalovaným ujednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného. Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Součástí celkové dlužné částky je dle žaloby i smluvní pokuta ve výši 363 Kč. Dle žalobkyně žalovaný uhradil na pohledávku částku 14 123 Kč. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 5. 2017 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut až do výše sjednaného úvěrového limitu, tj. do výše 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně, RPSN činila 436 %. V článku 5. se žalovaný zavázal za každé čerpání úvěru uhradit poplatek za čerpání ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Pro případ prodlení byla v článku 6.3 smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného. Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. 4. Z výpisů k revolvingovému úvěru soud zjistil výši žalobkyní požadované celkové dlužné částky za čerpání úvěru, tj. ve výši 20 094 Kč. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 26 117 Kč, a to nejpozději do 10. 6. 2022 s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 6. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká sjednaných úroků a současně ve spojení s poplatkem za každé čerpání úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v této části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 20 % z částky každého čerpání a měsíčního úroku ve výši 20 %, tj. roční úrok 240 %, tak tyto jsou s ohledem na výši poskytnutého úvěru neúměrně vysoké. Lze v nich tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či o poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení případu a inkasní poplatek. Výše účastníky sjednaného smluvního ujednání za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný smluvní ujednání (podle soudu nemravné a neplatné) podepsal. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce. Dle žaloby a výpisů z úvěru žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 11 550 Kč, na tento uhradil 14 123 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na uvedený úvěr ke dni podání žaloby uhradil částku 14 123 Kč. Pokud se týká smluvních ujednání – blíže specifikované v odstavci 1. a 3. odůvodnění tohoto rozsudku, tak soud tyto považuje za uzavřené v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné. 8. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, tak podle § 3 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná, nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. Z § 110 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení se shora citovaným § 3 odst. 2) písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdkyní žalobkyně úrok sjednán způsobem nevyhovujícím citovanému zákonu. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví jako nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká (v posuzované věci 20 % měsíčně znamená 240 % ročně). Absenci informace o zápůjční úrokové sazbě § 110 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB, platnou ke dni uzavření smlouvy, současně s tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 9. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 20 % měsíčně se uplatní úrok 0,5 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 30. 5. 2017, tj. ke dni uzavření smlouvy), k jiným ujednaným platbám (například nákladům vzniklým v souvislosti s prodlením) se nepřihlíží. 10. Jelikož soud učinil závěr o neplatnosti citovaných smluvních ujednáních, nemohl přihlížet (na rozdíl od žalobkyně) k zápočtu plateb provedených žalovaným na tato neplatná smluvní ujednání. Žalovaný čerpal 11 550 Kč, zaplatil 14 123 Kč, přičemž podle předchozího odstavce soud mohl zohlednit úrok ve výši 0,5 % ročně k čerpaným 11 550 Kč, což je méně, než zaplacených 14 123 Kč. Proto nezbylo soudu, než žalobu zamítnout. Žalobkyně si měla smluvní ujednání ve svých smlouvách nastavit tak, aby je (jejich výši) byla schopna obhájit při soudním přezkumu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, příslušelo by mu proto proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný. Soud proto výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 005 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila částku 804 Kč, zbývá tedy k úhradě částka 201 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 13. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.