9 C 11/2022-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení 1 485 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalované platit televizní poplatek podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), s odůvodněním, že jí žalovaná v období od února 2020 do prosince 2020, tedy po dobu 11 měsíců, nehradila televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Vedle dlužných poplatků za uvedené období si žalobkyně nárokovala rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužných poplatků za jednotlivé měsíce, a to za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých měsíčních poplatků do dne podání žaloby, jehož výši kapitalizovala v žalobě na 168,09 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu místa jejího trvalého pobytu, ani přes výzvy soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas účastnic s tímto postupem předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná je od srpna 2019 přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, neboť nijak nereagovala na dopis žalobkyně z 27. 5. 2019. V tomto dopise žalobkyně sdělila žalované, že zjistila, že žalovaná odebírá elektrickou energii na adrese [adresa žalované], nicméně není zařazena v evidenci plátců televizních poplatků. Žalobkyně vyzvala žalovanou, aby v případě, že v domácnosti má televizi, ale poplatek neplatí, podala ve lhůtě 30 dnů od doručení dopisu přihlášku k úhradě televizních poplatků, pokud nesplňuje podmínky pro osvobození od jejich placení, respektive aby v případě, že televizní přijímač nevlastní ani neužívá, ve stejné lhůtě zaslala žalobkyni vyplněné čestné prohlášení, v němž tuto skutečnost potvrdí. Žalobkyně v uvedeném dopise rovněž poučila žalovanou o tom, že pokud ve stanovené lhůtě na její dopis nebude reagovat, bude považována za poplatníka televizního poplatku a žalobkyně ji zařadí do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatky. Dopisem z 28. 8. 2019 následně byla žalovaná informována o jejím zařazení do evidence plátců televizního poplatku a byla vyzvána k úhradě prvního měsíčního poplatku ve výši 135 Kč za měsíc září 2019 ve lhůtě do 15. 9. 2019. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzvala žalovanou prostřednictvím služby DINO České pošty, s. p., k doplacení televizních poplatků za období od února 2020 do prosince 2020 ve výši 1 485 Kč a dále úroků z prodlení ve výši 95,79 Kč. Žalovaná byla následně k úhradě svého dluhu vyzvána ještě dopisem z 18. 5. 2021. 5. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaná nijak nereagovala na její písemnou výzvu z 27. 5. 2019 učiněnou ve smyslu shora citovaného ustanovení § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. Žalovaná se tedy dle tohoto ustanovení považuje s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů od doručení výzvy za poplatníka televizního poplatku s povinností tento poplatek žalobkyni platit. Výše televizního poplatku činí podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. 135 Kč měsíčně. Žalovaná tak byla v rozhodném období od února do prosince 2020 povinna hradit žalobkyni měsíční poplatek ve výši 135 Kč Celkem jí tedy vznikla povinnost za uvedené období uhradit žalobou požadovaných 1 485 Kč. 7. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by tento dluh již zcela či alespoň zčásti zaplatila, v řízení zůstala zcela pasivní. Proto soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 485 Kč, a to včetně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 168,09 Kč. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše kapitalizovaného úroku pak odpovídá zákonné sazbě (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků za dobu ode dne následujícího dni splatnosti poplatku do 27. 10. 2021. 8. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.