9 C 127/2022-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 5. 2014 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 5. 5. 2014. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně podle žaloby poskytl žalované zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve lhůtě do 24. 5. 2014. Tuto povinnost však nesplnila a doposud na jistině zápůjčky dluží 1 000 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla následně právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 21. 12. 2017. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 1 000 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 11. 10. 2022. Žalobkyně i její zástupkyně se z tohoto jednání omluvily, přičemž souhlasily, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas soudem k jednání předvolána, se bez omluvy nedostavila. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 7. 5. 2014 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, a to prostřednictvím poštovní poukázky. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla následně právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované dopisem z 18. 1. 2018. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 3 345,09 Kč, který měl vzniknout ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 5. 5. 2014, předžalobní upomínkou zástupkyně žalobkyně z 5. 6. 2020, která byla žalované zaslána na adresu [adresa]. 5. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, jaký byl právní titul, na jehož podkladě její právní předchůdce poskytl dne 7. 5. 2014 žalované peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádnou písemnou smlouvu, z níž by bylo možné dovodit účel poskytnutí peněžních prostředků nebo termín, do kterého měla žalovaná tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Svou aktivní legitimaci ve sporu o vrácení předmětné částky však žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen“ o. z.“), věřitelkou pohledávky na vrácení částky 1 000 Kč s příslušenstvím, a to ať už byl právní důvod vzniku této pohledávky jakýkoliv. Po právní stránce bylo třeba věc s ohledem na neprokázání právního důvodu poskytnutí zmíněné částky hodnotit dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinné znění (dále jen„ o. z.“), která upravují tzv. bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se přitom za bezdůvodné obohacení považuje mimo jiné plnění bez právního důvodu. Za dané důkazní situace, kdy soudu nebyl znám právní důvod poskytnutí peněžních prostředků, nicméně bylo prokázáno, že tyto prostředky byly žalované poskytnuty, soud tyto prostředky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, přičemž dospěl k závěru, že žalovanou stíhá podle § 2991 odst. 2 o. z. povinnost tyto prostředky žalobkyni vrátit. 6. Žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že již žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, shora uvedenou částku vrátila. Důkazní břemeno přitom v tomto směru leželo na ní. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala, vyšel soud z toho, že doposud žalobkyni dluží požadovaných 1 000 Kč, a podané žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. Uložil tedy žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.