9 C 132/2022-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 3. 2014 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 19. 2. 2014. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně podle žaloby poskytl žalovanému zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve lhůtě do 16. 3. 2014. Tuto povinnost však nesplnil a doposud na jistině zápůjčky dluží 1 000 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla následně právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 27. 12. 2017. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 1 000 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 10. 2022. Žalobkyně i její zástupkyně se z tohoto jednání omluvily, přičemž souhlasily, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas soudem k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, a to prostřednictvím poštovní poukázky podané dne 7. 11. 2013. Žalovaný si fakticky předmětnou částku vybral až 8. 11. 2015. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla následně právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 12. 2017. Postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému dopisem z 18. 1. 2018. Poté byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 4 476,19 Kč, který měl vzniknout ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 19. 2. 2014, předžalobní upomínkou zástupkyně žalobkyně z 2. 4. 2020, která byla žalovanému zaslána na adresu [adresa]. 5. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, jaký byl právní titul, na jehož podkladě její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, a to v hotovosti prostřednictvím poštovní poukázky. Žalobkyně sice soudu předložila listinu nazvanou jako„ smlouva o zápůjčce“, z jejíhož obsahu vyplývá, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, na jejímž podkladě měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, nicméně tato smlouva měla být uzavřena 19. 2. 2014, zatímco poštovní poukázka, jejímž prostřednictvím došlo k výplatě peněžních prostředků, byla podána již 7. 11. 2013, tedy o téměř tři měsíce dříve. Neexistuje tedy časová souvislost mezi případným uzavřením smlouvy o zápůjčce, která byla soudu předložena k důkazu (a která mimochodem neobsahuje podpis žalovaného) a poskytnutím peněžních prostředků, a nelze mít tedy za prokázané, že tyto prostředky byly žalovanému vyplaceny z titulu předložené smlouvy o zápůjčce. Na stranu druhou, žalobkyně prokázala předloženou poštovní poukázkou, že její právní předchůdce žalovanému skutečně poskytl částku 1 000 Kč. Ačkoliv si žalovaný peníze vybral až 8. 11. 2015, za datum jejich poskytnutí lze považovat již den 7. 11. 2013, kdy došlo k podání předmětné poštovní poukázky a peníze se tedy de facto dostaly do sféry žalovaného, neboť od tohoto data bylo pouze na něm, kdy si nechá poštovní poukázku proplatit. Za dané důkazní situace je třeba po právní stránce nárok žalobkyně hodnotit dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která upravují tzv. bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se přitom za bezdůvodné obohacení považuje mimo jiné plnění bez právního důvodu. 6. Bylo-li v řízení prokázáno poskytnutí peněžních prostředků, nikoliv však právní důvod, na jehož podkladě k jejich poskytnutí došlo, soudu nezbylo, než poskytnutou částku 1 000 Kč hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kterého podle § 2991 odst. 2 o. z. stíhá povinnost předmětné prostředky vrátit. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu o vrácení předmětné částky ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. věřitelem pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení ve shora uvedené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že již předmětnou částku žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil, soud posoudil žalobu jako důvodnou. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.