9 C 148/2022-20 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 81 124,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 209,47 Kč od 27. 3. 2020 do 14. 1. 2022 a z částky 81 124,74 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, a to s odůvodněním, že žalovaná si u ní 11. 2. 2020 objednala servisní zásah na zařízení, jehož je žalobkyně dodavatelem, konkrétně uvedení do provozu zařízení VITOCAL 200G. Žalobkyně dne 19. 2. 2020 požadovaný zásah provedla a následně žalované řádně vyfakturovala cenu za tento zásah ve výši 7 209,47 Kč, žalovaná však uvedenou částku doposud ani částečně neuhradila. Žalobkyně dále žalované dodala na základě její objednávky plynový kondenzační kotel VITODENS [číslo] B2LF 19 kW, čímž žalované vznikla povinnost zaplatit cenu za takto dodané zboží ve výši 73 915,27 Kč Ani tuto částku však žalobkyni doposud neuhradila, a to ani částečně, ačkoliv i tato kupní cena jí byla řádně vyfakturována. Žalovaná částka představuje součet shora uvedených dlužných částek, přičemž žalobkyně si současně nárokovala zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek vždy za období ode dne následujícího dni jejich splatnosti (dni splatnosti konkrétní žalobkyní vystavené faktury) do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do její datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 10. 2022. Žalovaná, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolána (předvolání jí bylo doručeno do její datové schránky 3. 10. 2022), se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v její nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, uvedl, že žalobkyně na podané žalobě setrvává v plném rozsahu a že žalovaná v mezidobí na svůj dluh ničeho neuhradila. 4. Z e-mailové komunikace předložené žalobkyní soud zjistil, že jednatel žalované [jméno] [jméno] si prostřednictvím e-mailové zprávy z 11. 2. 2020 objednal u žalobkyně uvedení do provozu tepelného čerpadla VITOCAL 200G, a to v objektu na adrese [adresa], a dále že si u žalobkyně dne 8. 12. 2021 opět e-mailem objednal dodání kotle zn. VITODENS [číslo]. 5. Ze servisní zprávy vyhotovené dne 19. 2. 2020 soud zjistil, že technik žalobkyně zmíněného dne uvedl do provozu shora uvedené tepelné čerpadlo VITOCAL 200G, které od něj za žalovanou převzal pan [příjmení]. 6. Z potvrzení o dodání vystaveného dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně dodala žalované uvedeného dne prostřednictvím přepravní [právnická osoba] [příjmení] shora uvedený kotel VITODENS [číslo]. 7. Z faktury [číslo] vystavené dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované cenu servisního zásahu provedeného dne 19. 2. 2020 ve výši 7 209,47 Kč. Uvedená částka byla dle faktury splatná 26. 3. 2020. 8. Z faktury [číslo] vystavené dne 31. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za dodaný kotel VITODENS [číslo] ve výši 73 915,27 Kč. Uvedená částka byla dle faktury splatná 14. 1. 2022. 9. Z předžalobní výzvy z 19. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení shora uvedených dlužných částek v celkové výši 81 124,74 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud v této lhůtě nebude dluh uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiložené doručenky datové zprávy byla tato výzva ještě 19. 5. 2020 dodána do datové schránky žalované. 10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná si u žalobkyně dne 11. 2. 2020 objednala instalaci tepelného čerpadla VITOCAL 200G, kterou žalobkyně dne 19. 2. 2020 provedla a následně žalované vyúčtovala cenu za tuto instalaci ve výši 7 209,47 Kč fakturou splatnou k 26. 3. 2020. Následně si dne 8. 12. 2021 žalovaná objednala u žalobkyně dodání kotle VITODENS [číslo], který jí byl žalobkyní dodán 17. 12. 2021. Žalobkyně poté vyúčtovala žalované cenu za dodaný kotel ve výši 73 915,27 Kč fakturou splatnou ke 14. 1. 2022. Předžalobní výzvou z 19. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě obou zmíněných dlužných částek v dodatečně poskytnuté lhůtě a upozornila žalovanou na možnost soudního vymáhání obou dlužných částek. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), respektive z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 odst. 1 o. z. 12. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 13. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. 14. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla pro žalovanou servisní zásah spočívající v instalaci tepelného čerpadla. Takový servisní zásah nepochybně lze považovat za dílo ve smyslu § 2587 o. z., neboť počáteční instalace věci svým charakterem de facto odpovídá její údržbě. Provedením této instalace (tj. provedením díla) vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni cenu díla, která jí byla žalobkyní řádně vyúčtována fakturou splatnou k 26. 3. 2020 ve výši 7 209,47 Kč. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že by tuto částku již žalobkyni zaplatila. Soud proto vyšel z toho, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná. 16. Stejný závěr pak přijal, i pokud jde o nárokovanou kupní cenu za dodaný kotel. V tomto případě byla mezi účastnicemi uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z., přičemž žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když žalované dodala jí objednané zboží. Na žalované tedy bylo, aby i ona dostála smluvním povinnostem a zaplatila žalobkyni kupní cenu ve výši 73 915,27 Kč Ani v tomto případě nebylo ze strany žalované tvrzeno či dokonce prokázáno, že by již k úhradě této částky došlo. Žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala, nedostavila se ani k nařízenému jednání ve věci. Soud proto podané žalobě vyhověl i co do požadované kupní ceny za předmětný kotel. 17. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 81 124,74 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých peněžitých dluhů a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšné žalované svědčí právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 057 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 25 169 Kč Tyto jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 15 330 Kč za tři úkony právní služby učiněné podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“) po 4 380 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast zástupce žalobkyně u jednání soudu, a jeden úkon právní služby učiněný podle § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 2 190 Kč, dále čtyřmi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (celkem 1 200 Kč) podle § 13 odst. 4 AT, náhradou za promeškaný čas zástupce žalobkyně cestou k jednání soudu v trvání celkem 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem ve výši 800 Kč, podle § 14 odst. 3 AT, náhradou cestovních výdajů ve výši 3 471 Kč za zmíněnou cestu k jednání na trase [obec] – [obec] a zpět osobním vozem tov. zn. Volkswagen Sharan s průměrnou spotřebou benzinu 12 l /100 km, kdy bylo ujeto celkem 340 km, přičemž při stanovení výše cestovních nákladů soud vycházel ze sazby základní náhrady za použití vozidla ve výši 4,70 Kč/km stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. ve znění novel, a žalobkyní doložené ceny zakoupeného paliva ve výši 45,90 Kč, a z náhrady za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 20 801 Kč) ve výši 4 368 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 29 226 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.