9 C 158/2022-63 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 3 439,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené části kupní ceny za modem a set top box, které žalovaný od žalobkyně zakoupil, a dále z titulu neuhrazených poplatků za zaslání tištěného vyúčtování. Žalobkyně poskytovala žalovanému na základě smlouvy uzavřené 10. 12. 2018 služby elektronických komunikací. K jejich poskytování byly žalovanému dodány modem a set top box, přičemž kupní cenu těchto zařízení se žalovaný zavázal žalobkyni splatit prostřednictvím 24 pravidelných splátek, jejichž výše činila 83,28 Kč (set top box), respektive 62,46 Kč (modem). Současně byl žalovaný povinen hradit poplatek za tištěné vyúčtování ve výši 19 Kč měsíčně, následně navýšený na 29 Kč měsíčně. Fakturou splatnou k 4. 2. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému mimo jiné splátky kupní ceny obou zařízení v celkové výši 145,74 Kč. Žalovaný doposud neuhradil částku 44,74 Kč. V období od 12. 5. 2019 do 12. 2. 2020 bylo žalovanému vystaveno celkem deset faktur, jimiž mu byly vyúčtovány jednak splátky kupní ceny obou zařízení, jednak poplatky za tištěná vyúčtování, a to každou fakturou vždy částka ve výši 164,74 Kč Celkem za uvedené období žalovaný dluží žalobkyni na uvedených splátkách a poplatcích 1 647,40 Kč. V období od 12. 5. 2019 do 12. 2. 2020 bylo žalovanému vystaveno dalších deset faktur, jimiž mu byly vyúčtovány opět mimo jiné splátky kupní ceny zařízení, jednak poplatky za tištěné vyúčtování, a to každou fakturou vždy částka 174,74 Kč Celkem za uvedené období dluží žalovaný žalobkyni na uvedených splátkách a poplatcích částku 1 747,40 Kč. Žalobkyně se tedy domáhala zaplacení dluhu v celkové výši 3 439,54 Kč (44,74 Kč + 1 647,40 Kč + 1747,40 Kč) a rovněž zákonného úroku z prodlení ze shora uvedené dlužné částky za dobu od 5. 1. 2021 (den následující po datu splatnosti poslední vystavené faktury) do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na které je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne 10. 12. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž podkladě žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací k telefonnímu číslu [tel. číslo]. Část uvedené smlouvy tvořila kupní smlouva, na jejímž podkladě žalovaný zakoupil od žalobkyně set top box za kupní cenu ve výši 1 998,70 Kč a modem za kupní cenu 1 499 Kč. Kupní cenu obou zařízení se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 24 pravidelných měsíčních splátek, kdy výše splátky činila u set top boxu 83,28 Kč měsíčně, u modemu 62,46 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že splátky kupní ceny budou zahrnuty v pravidelných měsíčních vyúčtováních ceny za služby elektronických komunikací poskytované žalobkyní žalovanému. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni poplatek za tištěné vyúčtování, jehož výše dle ceníku žalobkyně činila v době uzavření smlouvy 19 Kč měsíčně. Fakturou splatnou k 4. 2. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému za zúčtovací období od 12. 12. 2018 do 11. 1. 2019 mimo jiné poplatek za tištěné vyúčtování ve výši 19 Kč a shora uvedené splátky kupní ceny obou zařízení v celkové výši 145,74 Kč. Následně v období od 12. 5. 2019 do 12. 2. 2020 vystavila žalovanému dalších deset faktur, jimiž mu vždy za každé měsíční zúčtovací období vyúčtovala splátky kupní ceny obou zařízení a poplatek za tištěné vyúčtování, tedy v každém jednotlivém případě částku 164,74 Kč, celkem pak částku 1 647,40 Kč. V období od 12. 3. 2020 do 12. 12. 2020 vystavila dalších deset faktur, jejichž prostřednictvím vyúčtovala žalovanému splátky kupní ceny obou zařízení a poplatek za tištěné vyúčtování, který se zvýšil z původních 19 Kč na 29 Kč, tedy v každém jednotlivém případě částku 174,74 Kč, celkem pak 1 747,40 Kč. Dopisem z 12. 4. 2019 žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že od něho doposud neobdržela platby za poskytnuté služby v celkové výši 4 851,52 Kč, a že je z tohoto důvodu nucena k datu 17. 5. 2019 zrušit poskytované služby. Současně vyzvala žalovaného, aby svůj shora uvedený dluh uhradil ve lhůtě do 12. 5. 2019 s tím, že pokud tak učiní, žalobkyně poskytování služeb obnoví. Dalším dopisem z 27. 6. 2019 žalobkyně prodloužila žalovanému lhůtu k úhradě jeho dluhu do 19. 7. 2019. 5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřená mezi účastníky sice podléhá zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 věty prvé zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na základě tohoto zákona. 6. V posuzované věci se žalobkyně nedomáhala úhrady celých částek účtovaných shora uvedenými fakturami za příslušná zúčtovací období, nýbrž pouze dlužných splátek kupní ceny zařízení, která od ní žalovaný odkoupil, respektive poplatku za tištěné vyúčtování. Oba tyto nároky se opírají o kupní smlouvu, která tvořila součást smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a byla uzavřena v soulad s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Jedná se tedy o soukromoprávní nároky, o kterých je nepochybně oprávněn rozhodnout civilní soud v občanském soudním řízení. Proto pravomoc k rozhodnutí tohoto sporu nenáleží Českému telekomunikačnímu úřadu, a zjevně právě proto si žalobkyně podanou žalobou nenárokovala celé částky účtované shora uvedenými fakturami, ale pouze jejich část, neboť zbývající fakturované částky za poskytnuté služby elektronických komunikací musí případně nárokovat právě v řízení před Českým telekomunikačním úřadem. 7. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený kupní smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, když prodala žalovanému předmětný set top box a modem. Bylo tedy na žalovaném, aby i on svým smluvním závazkům dostál a uhradil žalobkyni sjednanou kupní cenu obou zařízení. Současně byl povinen platit též poplatek za jednotlivá tištěná vyúčtování, která mu žalobkyně vystavovala. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nehradil sjednané splátky kupní ceny obou zařízení ani poplatky za vystavená tištěná vyúčtování. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že toto tvrzení není pravdivé a že splátky, respektive poplatek za tištěné vyúčtování, hradil žalobkyni řádně a včas, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména prokázal. Nic takového se však nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Ten proto s ohledem na to, že žalobkyně prokázala právní důvod vzniku žalobou požadovaných pohledávek, posoudil žalobu jako oprávněnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 439,54 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému p