9 C 16/2022-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 2 098 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu dlužného jízdného a přirážky k němu. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 20. 8. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), čímž se na úkor [anonymizováno] bezdůvodně obohatil v rozsahu ceny jízdného stanoveného dle tarifu [anonymizováno] na částku 78 Kč, zároveň mu dle přepravního řádu [anonymizováno] vznikla povinnost k úhradě přirážky ve výši 1 000 Kč. Ke stejné situaci došlo již dříve, kdy žalovaný rovněž bez platné jízdenky využil přepravních služeb [anonymizováno] i dne 9. 6. 2016. I v tomto případě mu vznikla povinnost uhradit cenu jízdného ve výši 20 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Pohledávky na zaplacení všech shora zmiňovaných částek [anonymizováno] postoupila na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo] se sídlem [adresa], [příjmení], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], která je následně postoupila na žalobkyni. Ani té žalovaný doposud svůj dluh neuhradil. Vedle dlužného jízdného a přirážek k němu se proto žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek, a to v obou případech za dobu ode dne následujícího dni, kdy žalovaný cestoval bez platného dokladu, do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu místa jeho trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl dne 9. 6. 2016 ve vlaku [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [okres] a [obec] podroben přepravní kontrole provedené pověřenou osobou [anonymizováno], při níž se této osobě na její výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný odmítl uhradit pověřené osobě [anonymizováno] jízdné s přirážkou, pověřenou osobou [anonymizováno] mu tedy bylo vystaveno potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, podle něhož byl povinen k úhradě jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč stanovené dle tarifu [anonymizováno]. Žalovaný tyto částky pověřené osobě [anonymizováno] na místě neuhradil. K totožné situaci došlo dne 20. 8. 2019 ve vlaku [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], kde se žalovaný schovával na toaletě a opět při přepravní kontrole neměl u sebe platný jízdní doklad. I v tomto případě mu bylo vystaveno potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, podle něhož byl povinen uhradit jízdné ve výši 78 Kč a přirážku dle tarifu [anonymizováno] ve výši 1 000 Kč [anonymizováno] pohledávky na zaplacení všech shora zmiňovaných částek, tedy jak jízdného, tak přirážek k němu, postoupila na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] se sídlem [adresa], [příjmení], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], následně byly zmíněné pohledávky postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím předžalobních upomínek z 23. 3. 2017, respektive 20. 3. 2020, v nichž byl současně vyzván k úhradě dlužných částek a upozorněn na to, že pokud tyto neuhradí, bude přistoupeno k jejich soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze dvou smluv o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Mezi [anonymizováno] a žalovaným došlo tím, že žalovaný ve dvou případech využil ke své přepravě vlakových spojů provozovaných [anonymizováno], ke konkludentnímu uzavření dvou smluv o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z. Na základě těchto smluv [anonymizováno] v obou případech poskytla žalovanému přepravu svými vozy, přičemž žalovaný byl povinen za tuto přepravu uhradit jízdné dle tarifu [anonymizováno]. Tuto svou povinnost však evidentně porušil, což bylo zjištěno při provedených přepravních kontrolách. Žalovanému tím podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v účinném znění, vznikla v obou případech povinnost vedle dlužného jízdného zaplatit [anonymizováno] též přirážku k jízdnému, jejíž výše byla stanovena v tarifu [anonymizováno] na částku 1 000 Kč. Takto vysoká přirážka nepřesahuje maximální možnou přirážku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., žalovaný tedy nepochybně byl povinen uhradit v obou případech i tuto přirážku. 8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o přepravě, svou aktivní legitimaci ve věci prokázala dvěma předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, na jejichž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněných pohledávek na úhradu dlužného jízdného a přirážek k němu. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný doposud dlužné jízdné a přirážky k němu ani částečně neuhradil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil a že z obsahu spisu žádnou úhradu z jeho strany nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o aktuální výši dluhu, z podané žaloby. 9. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná. Proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 098 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 občanského zákoníku, výše úroku se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.