9 C 179/2022-60 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 30. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 5 444,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která měla být dle žaloby uzavřena dne 28. 1. 2013 mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Požadovaná částka představovala neuhrazenou cenu za poskytnuté dodávky elektřiny v období od 5. 1. 2019 do 7. 12. 2019 do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného]. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 1. 2013 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dodával žalovanému do jeho odběrného místa na adrese [obec a číslo] elektřinu a zajišťoval související služby. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal ve svém odběrném místě elektřinu odebírat a hradit za ni žalobkyni stanovenou cenu. Žalovanému byla fakturou splatnou k 28. 1. 2020 vyúčtována neuhrazená cena za poskytnuté dodávky elektřiny a související služby v období od 5. 1. 2019 do 7. 12. 2019 ve výši 5 444,88 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně písemně vyzýval žalovaného k úhradě této částky v dodatečně poskytnuté lhůtě, přičemž posléze postoupil svou pohledávku na úhradu dlužné ceny za poskytnuté dodávky na žalobkyni, a to s účinností k datu 21. 4. 2022, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i žalobkyní samotnou, a to prostřednictvím předžalobní výzvy z 25. 4. 2022. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc podle právní úpravy obsažené v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném do 20. 5. 2014, tj. v době uzavření předmětné smlouvy, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok (dále jen„ energetický zákon“). 6. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, svou aktivní legitimaci k vedení sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou ve smyslu § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když dodával žalovanému do jeho odběrného místa elektřinu a zajišťoval s tím související služby. Bylo tedy na žalovaném, aby za poskytnuté dodávky elektřiny hradil dohodnutou cenu. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, byť jen zčásti uhradil žalobou požadovanou částku představující cenu za odebranou elektřinu ve fakturačním období od 5. 1. 2019 do 7. 12. 2019. Bylo přitom na něm, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale zejména prokázal. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, soud vycházel z toho, že podaná žaloba je důvodná, a této v plném rozsahu vyhověl. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 444,88 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti předmětné faktury do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. 10. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.