9 C 18/2022-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 3 510 Kč z titulu nesplněné povinnosti žalovaného podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zák. č. 348/2005 Sb.“), platit televizní poplatek s odůvodněním, že žalovaný neplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících listopad 2018 až prosinec 2020. Žalobkyně požadovala rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 613,81 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas účastníků s tímto postupem předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je od srpna 2010 přihlášen k placení televizních poplatků. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzvala žalovaného prostřednictvím služby DINO České pošty, s. p., k doplacení televizních poplatků, a to ve výši 3 645 Kč za období od října 2018 do prosince 2020, a dále úroků z prodlení ve výši 430,71 Kč. Uvedená výzva byla zaslána žalovanému na adresu místa jeho trvalého pobytu. 5. Žalovaný se jako vlastník televizního přijímače stal ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného bylo měsíčně žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč (§ 6 shora citovaného zákona). V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný ve shora uvedeném období (listopad 2018 až prosinec 2020) televizní poplatek nehradil. Proto soudu nezbylo, než podané žalobě vyhovět. Pokud žalovaný v uvedených měsících televizní přijímač nevlastnil, bylo jeho povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného paragrafu ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo žalovaným tvrzeno, natož prokázáno. 6. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením shora uvedených měsíčních televizních poplatků, stíhá ho povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení, a ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, s přihlédnutím k vládnímu nařízení č. 351/2013. Úroky z prodlení byly žalobkyní vyčísleny částkou 613,81 Kč (vyčíslený úrok z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 27. 10. 2021). 7. Soud na základě všech shora uvedených závěrů ve výroku I. tohoto rozsudku podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.