9 C 318/2021-58 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 7 350 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 454,67 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 621,56 Kč odpovídajícím zákonné sazbě z částky 4 900 Kč za období od 15. 2. 2020 do 23. 5. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 900 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne 12. 1. 2020 mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému v hotovosti na čerpací stanici sítě EuroOil poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 334,18 Kč a smluveným úrokem, jehož výše činila 40 % ročně, ve lhůtě do 14. 2. 2020. Na svůj dluh však neuhradil ničeho. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla následně s účinností k 19. 7. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobou požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 900 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 450 Kč, jejíž absolutní výše odpovídá sazbě 0,1 % denně ze zůstatku jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru za období od 15. 2. 2020 do 11. 10. 2020 a kterou žalobkyně účtuje s odkazem na čl. VIII. odst. 1 smlouvy o úvěru. Žalobkyně dále v rámci položky označené jako„ kapitalizovaný úrok“ požadovala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 334,18 Kč, smluvního úroku ve výši 2 620,49 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 500 Kč. Dále se domáhala ještě úhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 256 Kč, které měly představovat náklady na odeslání jednoho obyčejného dopisu ve výši 39 Kč a osobní návštěvu pověřeného pracovníka žalobkyně na kontaktní adrese žalovaného ve výši 217 Kč. V neposlední řadě pak žalobkyně požadovala rovněž běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu místa jeho trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 17. 3. 2022. Žalobkyně i její zástupce se z tohoto jednání omluvili, přičemž souhlasili, aby soud jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný, ač byl k jednání řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 1. 2020 prostřednictvím prostředků umožňujících komunikaci na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč, a to prostřednictvím výběru hotovosti na některé z čerpacích stanic sítě EuroOil. Dle smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně současně s uzavřením smlouvy odeslat žalovanému na jeho e-mail číslo poukázky potřebné pro výběr peněžních prostředků a na jeho telefonní číslo SMS zprávu obsahující PIN kód rovněž nezbytný k uskutečnění výběru peněz. Žalovaný byl následně do 48 hodin od okamžiku schválení úvěru ze strany právního předchůdce žalobkyně oprávněn na některé čerpací stanici EuroOil po vyplnění příslušného formuláře, prokázání své totožnosti a předložení shora uvedené poukázky, respektive sdělení PIN kódu, požádat o vyplacení jistiny úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že poskytnutou jistinu úvěru vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 334,18 Kč a úrok, jehož výše odpovídala roční sazbě 40 % z poskytnuté jistiny, tedy že celkem právnímu předchůdci žalobkyně zaplatí 10 389,91 Kč, a to nejpozději do 14. 2. 2020. V čl. VIII.1. smlouvy se žalovaný současně zavázal, že pokud se dostane do prodlení se splněním kterékoliv své platební povinnosti, je povinen uhradit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úvěru rovněž účelně vynaložené náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného, úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Dne 19. 7. 2021 byla mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Dopisem z 27. 7. 2021 právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že na základě uvedené smlouvy mělo dojít k postoupení pohledávky ve výši 16 568,48 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu shora zmiňované úvěrové smlouvy na žalobkyni. Následně byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dluhu dopisy z 10. 8. 2021 a 6. 9. 2021 a předžalobní upomínkou z 1. 11. 2021. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. V řízení sice bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo ve smyslu § 2395 o. z. k uzavření úvěrové smlouvy, žalobkyně však již neprokázala, že její právní předchůdce na základě této smlouvy dostál svému závazku a poskytl žalovanému sjednanou jistinu úvěru ve výši 4 900 Kč. Ačkoliv soud žalobkyni písemně vyzýval k prokázání jejího tvrzení o tom, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti na čerpací stanici [anonymizováno], žalobkyně ani k této výzvě nepředložila žádný jiný důkaz prokazující poskytnutí peněžních prostředků, než potvrzení, které má pocházet ze systému [právnická osoba], která provozuje čerpací stanice [anonymizováno]. Toto potvrzení však samo o sobě neprokazuje ani to, zda vůbec došlo k výplatě jakýchkoliv peněžních prostředků, tím spíše pak z něho nevyplývá, jaké osobě měly být peníze vyplaceny. Pokud dochází k výplatě jakýchkoliv peněžních prostředků v hotovosti, obvykle se tak děje oproti podpisu příjmového dokladu. Žádný takový doklad však žalobkyně soudu nedoložila. Tím, že se žalobkyně i její zástupce omluvili z nařízeného jednání, se přitom připravili o možnost, aby jim bylo ze strany soudu poskytnuto procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud nicméně již ve shora uvedené písemné výzvě, na kterou žalobkyně reagovala přípisem z 3. 2. 2022, žalobkyni poučil o tom, že pokud neprokáže poskytnutí úvěru, vystavuje se nebezpečí zamítnutí žaloby. Žalobkyně si tak tohoto rizika musela být vědoma. 9. Za dané situace soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost ze smlouvy o úvěru a poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Nelze tedy učinit závěr o tom, že žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy vznikla jakákoliv platební povinnost, neboť vznik takové povinnosti byl samozřejmě navázán na to, že žalovanému bude úvěr skutečně poskytnut. Soudu za těchto okolností nezbylo, než podanou žalobu v plném rozsahu zamítnout. 10. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela zamítnuta, je třeba za procesně úspěšného účastníka považovat žalovaného, jemuž by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo svědčit vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.