9 C 32/2022-28 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 1 076 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 4. 2021 do zaplacení z titulu dlužného jízdného a přirážky k němu. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný jako cestující využil dne 25. 4. 2021 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), čímž mu vznikla povinnost uhradit [anonymizováno] cenu za přepravu ve výši 76 Kč. Po započetí přepravy se žalovaný ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance [anonymizováno] neprokázal platným jízdním dokladem, byl proto vyzván k tomu, aby uhradil jednak jízdné ve shora uvedené výši, jednak v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem [anonymizováno] též přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Pohledávku na zaplacení uvedených částek [anonymizováno] postoupila na žalobkyni. Žalovaný doposud na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla zaslána na adresu místa jeho trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl dne 25. 4. 2021 ve vlaku [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec] hl. n. podroben přepravní kontrole provedené pověřenou osobou [anonymizováno], při níž se této osobě na její výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovanému bylo vystaveno potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, podle něhož byl povinen k úhradě jízdného ve výši 76 Kč a přirážky k němu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný tyto částky na místě pověřené osobě [anonymizováno] neuhradil. [anonymizováno] postoupila pohledávku na úhradu zmíněných částek na žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 14. 7. 2021, o čemž byl žalovaný informován v dopise ze 14. 10. 2021, jehož prostřednictvím byl současně vyzván k zaplacení dluhu a upozorněn, že pokud k jeho úhradě nedojde dobrovolně, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Mezi [anonymizováno] a žalovaným došlo tím, že žalovaný využil ke své přepravě vlakového spoje provozovaného [anonymizováno], ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z. Na jejím základě [anonymizováno] poskytla žalovanému přepravu svým vozem, přičemž žalovaný byl povinen za tuto přepravu uhradit jízdné dle tarifu [anonymizováno]. Tuto svou povinnost však prokazatelně porušil, což bylo zjištěno při provedené přepravní kontrole. Žalovanému tím podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v účinném znění, vznikla povinnost vedle dlužného jízdného zaplatit [anonymizováno] též přirážku k jízdnému, jejíž výše byla stanovena v tarifu [anonymizováno] na částku 1 000 Kč. Takto vysoká přirážka nepřesahuje maximální možnou přirážku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., žalovaný tedy nepochybně byl povinen uhradit i tuto přirážku. 8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o přepravě, svou aktivní legitimaci ve věci prokázala předloženým oznámením o postoupení pohledávky (dopis ze 14. 10. 2021), z něhož vyplynulo, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 7. 2021 ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky na úhradu dlužného jízdného a přirážky k němu. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný doposud dlužné jízdné a přirážku k němu ani částečně neuhradil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil a že z obsahu spisu žádnou úhradu z jeho strany nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o aktuální výši dluhu, z podané žaloby. 9. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná. Proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 076 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 občanského zákoníku, výše úroku se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.