9 C 328/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná dne 16. 1. 2020 cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), bez platného jízdního dokladu, což bylo zjištěno při provedené přepravní kontrole. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení základního jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy na zaplacení částky 1 516 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, a to s účinností od 18. 8. 2020. Žalovaná doposud žalobkyni uvedenou částku nezaplatila 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu nevyjádřila. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná byla dne 16. 1. 2020 v 17:55 hod na lince 2 v [obec] podrobena přepravní kontrole provedené pověřenou osobou právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž se této osobě na její výzvu neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského průkazu. Dle tarifu a smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně platných v době provedené přepravní kontroly činilo základní jízdné v jí provozovaných vozech městské hromadné dopravy v [obec] 16 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 2. 2021 žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 1 516 Kč vzniklého v souvislosti s její jízdou vozem právní předchůdkyně žalobkyně bez platného jízdního dokladu ve lhůtě nejpozději do 4. 3. 2021 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo tím, že žalovaná využila ke své přepravě vozidla městské hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně, ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované přepravu svým vozem, přičemž žalovaná byla povinna jí za tuto přepravu uhradit jízdné, jehož výše činila dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně 16 Kč. Tuto svou povinnost však žalovaná prokazatelně porušila, neboť se při provedené přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. V důsledku toho jí podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v účinném znění, vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně též přirážku k jízdnému, jejíž výši stanovila právní předchůdkyně žalobkyně ve svých smluvních přepravních podmínkách na částku 1 500 Kč, tedy ve výši nepřesahující maximální možnou výši přirážky uvedenou v § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. 8. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaná jí dlužné jízdné a přirážku k němu ani částečně neuhradila. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila a že z obsahu spisu žádnou úhradu z její strany nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o aktuální výši dluhu, z podané žaloby. 9. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná. Proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 516 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 občanského zákoníku, výše úroku se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.