9 C 329/2021-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 4 572 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný celkem ve třech případech cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu, a to konkrétně ve dnech 7. 6. 2021, 9. 6. 2021 a 18. 6. 2021, což bylo zjištěno provedenými přepravními kontrolami, kdy se žalovaný osobě pověřené žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobkyni tak ve všech třech případech vznikl nárok na zaplacení základního jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy na zaplacení žalovaných 4 572 Kč. Žalovaný doposud žalobkyni uvedenou částku neuhradil ani částečně, ta se proto domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek souvisejících s každou jízdou žalovaného, jehož zaplacení požadovala vždy za období ode dne následujícího po dni, kdy žalovaný uskutečnil konkrétní jízdu, do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl dne 7. 6. 2021 ve 13:02 hod mezi zastávkami [ulice] a [anonymizováno] metra linky C v [obec] podroben přepravní kontrole provedené pověřenou osobou žalobkyně, přičemž se této osobě na její výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Následně byl žalovaný podroben ještě dalším dvě totožným přepravním kontrolám, v obou případech v metru linky C, a to dne 9. 6. 2021 ve 12:28 hod v zastávce [příjmení] a dne 18. 6. 2021 v 7:28 hod mezi zastávkami [anonymizováno] a [ulice] [anonymizováno]. I při těchto kontrolách byla jeho totožnost ověřena dle občanského průkazu. Dle tarifu a smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době všech tří provedených přepravních kontrol činilo základní jízdné v jí provozovaných vozech městské hromadné dopravy v [obec] 24 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 8. 2021 žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 4 572 Kč vzniklého v souvislosti s jeho výše uvedenými jízdami bez platného jízdního dokladu ve lhůtě sedmi dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo tím, že žalovaný využil ke své přepravě vozidla městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, ve třech případech ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému přepravu svými vozy, přičemž žalovaný byl povinen jí za tuto přepravu ve všech případech uhradit jízdné, jehož výše činila dle tarifu žalobkyně 24 Kč. Tuto svou povinnost však žalovaný ani v jednom případě nesplnil, o čemž svědčí skutečnost, že se při provedených přepravních kontrolách neprokázal kontrolorovi platným jízdním dokladem. V důsledku toho mu podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v účinném znění, ve všech třech případech vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného též přirážku k němu, jejíž výši stanovila žalobkyně ve svých smluvních přepravních podmínkách na částku 1 500 Kč, tedy ve výši nepřesahující maximální možnou výši přirážky uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. 8. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí doposud neuhradil celkový dluh ve výši 4 572 Kč (3 x jízdné po 24 Kč + 3 x přirážka k jízdnému po 1 500 Kč). Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že tento dluh žalobkyni již alespoň částečně zaplatil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil a že z obsahu spisu žádnou úhradu z jeho strany nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o aktuální výši dluhu, z podané žaloby. 9. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná. Proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 572 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 občanského zákoníku, výše úroku se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.