9 C 4/2022-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 6. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 1 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl dne 1. 1. 2019 příslušníky žalobkyně dopraven jejich služebním vozidlem do protialkoholní záchytné stanice v [obec], neboť při provedené dechové zkoušce mu byla naměřena hladina alkoholu v organismu ve výši 1,75 promile. Převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice si vyžádal jízdu služebního vozidla žalobkyně na trase [obec] – [obec], přičemž služební vozidlo najelo celkem 180 km. Žalovaný dosud náklady na tuto přepravu ve výši 1 215 Kč žalobkyni neuhradil, ačkoliv jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu místa jeho trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Na podkladě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 1. 1. 2019 okolo 2:45 hodin byla do restaurace [příjmení] [jméno] v [obec] kamarádem žalovaného přivolána zdravotnická záchranná služba s odůvodněním, že žalovaný vypil značné množství alkoholu, následně se pohádal s přítelkyní a vyhrožuje sebevraždou. Po příjezdu ZZS byl žalovaný agresivní, proto byla na místo přivolána hlídka PČR. Po jejím příjezdu se žalovaný podrobil orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu přístrojem Dräger Alcotest 7510 s pozitivním výsledkem 1,75 promile alkoholu. Následně se zasahující lékařka pokusila provést lékařské vyšetření žalovaného, ten se však začal chovat agresivně, strhával ze sebe na něj napojené přístroje, vstal z lůžka umístěného v sanitním voze a pokusil se utéct. Při tom vrazil do zasahující lékařky, která byla v jeho bezprostřední blízkosti. Zasahující policisté proto přistoupili k použití donucovacích prostředků a k následné eskortě žalovaného do protialkoholní záchytné stanice [příjmení] nemocnice, kam byl žalovaný přijat ve 4:40 hod. K jeho přepravě do protialkoholní záchytné stanice bylo využito služebního vozidla Policie ČR zn. Hyundai iX35 s průměrnou spotřebou benzinu 8 l /100 km, přičemž s vozidlem bylo z uvedeného důvodu najeto na trase [obec] – [obec] a zpět celkem 180 km. Dopisem z 28. 6. 2019, který byl žalovanému odeslán na adresu místa jeho trvalého pobytu, byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů na dopravu do záchytné stanice ve výši 1 215 Kč, přičemž mu byla k úhradě dlužné částky poskytnuta lhůta 15 dnů od vystavení výzvy. Současně byl poučen o tom, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 4. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v účinném znění (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“), je osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 5. Podle § 89c odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. 6. Podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 1. 1. 2019 v nočních hodinách v [obec] pod vlivem alkoholu ohrožoval sebe a své okolí, zejména zasahující zdravotníky a policisty. Byly tak naplněny podmínky uvedené v § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách pro vznik povinnosti žalovaného podrobit se vyšetření a případnému pobytu v protialkoholní záchytné stanici. Dopravu žalovaného do této stanice v souladu s § 89c odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách provedla svým služebním vozidlem žalobkyně. Provedenou dechovou zkouškou byla prokázána přítomnost alkoholu v dechu žalovaného ve výši 1,75 promile. Žalovanému tedy podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách vznikla povinnost uhradit žalobkyni vynaložené náklady na jeho dopravu do protialkoholní záchytné stanice. 8. Při vyčíslení celkové výše nákladů nárokovaných podanou žalobou (1 215 Kč) žalobkyně zcela správně vycházela z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., která upravovala výši cestovních náhrad pro pracovní cesty uskutečněné v roce 2019. Dle citované vyhlášky činila sazba základní náhrady za použití motorového vozidla 4,10 Kč/km, průměrná cena benzinu pak 33,10 Kč. Při dopravě žalovaného do protialkoholní záchytné stanice bylo využito služební vozidlo s průměrnou spotřebou benzinu 8 Kč. Při ujetých celkem 180 km pak celková výše nákladů na dopravu skutečně odpovídá nárokované částce 1 215 Kč. 9. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 215 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni. 10. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé). Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč. 11. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného, neboť podané žalobě bylo vyhověno a žalovaný v řízení nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet zdejšího soudu č. ú. 3703-424591/0710, a to pod variabilním symbolem 1109000422. 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.