9 C 97/2022-63 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 32 265,44 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla dle žaloby uzavřena mezi účastníky. Podle žalobních tvrzení žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované dne 17. 7. 2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok, jehož sjednaná výše činila 124,6 % ročně, to vše ve sjednaných měsíčních splátkách. Dostala se však do prodlení s úhradou těchto splátek, kdy na svůj dluh ze smlouvy uhradila v období od 22. 8. 2019 do 11. 2. 2020 pouze 23 250 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou k datu 29. 3. 2020 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Tímto zesplatněním přirostly doposud nezaplacené úroky k nesplacené jistině úvěru a žalovaná tudíž k okamžiku zesplatnění dlužila na tzv. nové jistině úvěru celkem 52 710,28 Kč. Po zesplatnění úvěru pak žalovaná na svůj dluh uhradila v období od 6. 4. 2020 do 31. 1. 2022 ještě dalších 42 600 Kč Tyto částky žalobkyně započetla na jistinu dluhu. Žalovaná částka sestávala ze zbývající dlužné nové jistiny ve výši 10 110,28 Kč, smluvních pokut za prodlení žalované s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 998 Kč účtovaných dle bodu 6.1. smlouvy za prodlení s úhradou v pořadí šesté a sedmé splátky úvěru, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou šesté a sedmé splátky úvěru v celkové výši 400 Kč účtované dle bodu 6.2. smlouvy a ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. smlouvy v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kdy žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 20 757,44 Kč, která odpovídala shora uvedené denní sazbě z dlužné nové jistiny úvěru (při zohlednění plateb žalované uhrazených po zesplatnění úvěru) za období od 31. 3. 2020 do 23. 5. 2022. Žalobkyně si dále nárokovala smluvní úrok v nominální sazbě dle smlouvy (83,71 % ročně) z původní jistiny úvěru za dobu od prvního dne následujícího po dni, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu ze smlouvy (tj. od 31. 3. 2020) do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 125 280 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající zesplatněné jistině, smluvní pokutě dle bodu 6.1. smlouvy a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované za dobu od 31. 3. 2020 do zaplacení, kdy i v tomto případě žalobkyně u částky, z níž požadovala úrok z prodlení, zohlednila žalovanou provedené úhrady. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Poukázala na to, že při sjednané úrokové sazbě 124,6 % ročně a poskytnuté jistině 50 000 Kč celková částka, kterou měla dle smlouvy vrátit žalobkyni, činila 104 400 Kč. Shora uvedený úrok je podle ní evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť v době uzavření smlouvy byla průměrná úroková sazba nižší než 7 % ročně, sjednaná úroková sazba je tak více než sedmnáctkrát vyšší. Žalovaná zároveň namítla, že žalobkyně při poskytnutí úvěru nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), neboť poskytla žalované úvěr, ačkoliv ta neměla dostatek peněžních prostředků k tomu, aby úvěr mohla bez rizika splácet. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z toho, že jediným příjmem žalované je její starobní důchod. Ten byl přitom v danou chvíli nižší než minimální mzda. Jako výdaje žalované pak žalobkyně vzala do úvahy nikoliv její skutečné výdaje, nýbrž pouze částku životního minima a paušálně určené náklady na bydlení, vycházela z toho, že celkové měsíční výdaje žalované činí 4 410 Kč. Zcela však pominula zhodnocení finančně závislého manžela žalované, jakož i toho, že po uhrazení všech naprosto elementárních potřeb by žalované nezbyly prostředky ani na pravidelné výdaje. Žalobkyně si navíc nijak neověřila údaj o výši nákladů žalované na bydlení, z dostupných listin není zřejmé, jak žalobkyně k částce paušálních nákladů na bydlení dospěla. I pokud by bylo její zjištění o výši výdajů žalované správné, žalovaná by na pravidelné splátky úvěru použila naprostou většinu svého disponibilního příjmu a jakýkoliv zvýšený výdaj by pak nevyhnutelně vedl k porušení smlouvy. S odkazem na uvedenou argumentaci se žalovaná dovolala neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a s poukazem na to, že poskytnutou jistinu úvěru již žalobkyni svými platbami zcela uhradila, navrhla, aby soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. Z písemného prohlášení žalované ze 17. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná vůči žalobkyni před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru mimo jiné prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nebyla proti ní podána jakákoliv žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná rovněž prohlásila, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., proti její osobě nebyl podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl takový návrh zamítnut pro nedostatek majetku. 4. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla tzv. analýzu bonity žalované, přičemž dospěla k závěru, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 10 434 Kč, její pravidelné měsíční výdaje pak v souhrnu částku 4 410 Kč. Uvedené výdaje sestávaly z částky životního minima ve výši 3 410 Kč a blíže nespecifikovaných nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že volné zdroje žalované pro účely splácení poskytnutého úvěru po odečtení rezervy ve výši 500 Kč činí 5 524 Kč. 5. Z potvrzení ČSSZ ze 17. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření níže uvedené úvěrové smlouvy pobírala starobní důchod ve výši 10 434 Kč měsíčně. 6. Z výpisu z běžného účtu žalované z 28. 6. 2019 bylo zjištěno, že zůstatek peněžních prostředků na tomto účtu činil ke shora uvedenému datu 13 905,88 Kč. 7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v tomto registru k uvedenému datu neměla evidován žádný záznam. 8. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná obdržela tzv. CBS skóre v hodnotě 366 bodů. Byla tedy zařazena do II. kategorie (316 až 415 bodů), která je ve výpisu popisována následovně:„ vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů“. 9. Z karty klienta předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradila 65 850 Kč, z toho 23 250 Kč před datem 29. 3. 2020, 42 600 Kč po tomto datu. 10. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč jako bezúčelový úvěr. Žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit smluvní úrok, jehož výše činila dle smlouvy 124,6 % ročně, to vše v 24 měsíčních splátkách po 4 350 Kč splatných vždy k 22. dni příslušného měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž bude úvěr vyplacen. Celkem tak byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 104 400 Kč. V bodě 6.1. smlouvy si účastnice sjednaly, že žalovaná bude v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru či její části trvajícího 30 dnů povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do takového prodlení, přičemž tyto smluvní pokuty bude žalobkyně moci účtovat žalované jen do zesplatnění úvěru. Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy měly být splatné v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalované k jejich zaplacení, přičemž souhrn těchto smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně bude mít v případě jejího prodlení s úhradou splátek vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s tímto prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení v trvání alespoň 15 dnů. Dle bodu 6.3. písm. b) smlouvy pak v případě, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části trvajícího 65 dnů, mimo jiné automaticky mělo dojít k zesplatnění úvěru, měly se tedy okamžitě stát splatnými veškeré pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy – pohledávka na zaplacení jistiny úvěru a veškerých úroků za poskytnutí úvěru, které ke dni zesplatnění úvěru dle citovaného ustanovení přirůstaly k jistině, dále veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů dle bodu 6.2. písm. b) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplac