10 C 17/2023-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 24. 2. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 19 287.43 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 21. 9. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]) se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15. 10. 2022. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 19287.43 Kč nejpozději splatných dne 21. 9. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2022 a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 24. 2. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru se sjednaným úvěrovým limitem 10 000 Kč, který měl žalovaný splácet ve splátkách ve výši 13% z celkové splatné částky nebo měla splátka činit 1 000 Kč podle toho co je vyšší. Žalovaný měl celkem splatit 17 959,74 Kč. 5. Z listiny označené jako platební informace vzal soud za prokázané, že žalovaný úvěr čerpal ve dnech 24. 2. 2022 částkou 4 000 Kč a dne 25. 2. 2022. Na dluh platil dne 7. 6. 2022 částku 2007 Kč a dne 10. 6. 2022 částku 2 855,12. Dne 16. 6. 2022 čerpal dalších 4 000 Kč a dne 23. 6. 2022 částku 600 Kč. Zůstatek jistiny tak zůstal ve výši 9 737,88 Kč a v této částce byl úvěr také zesplatněn. Ke dni zesplatnění činil sjednaný úrok částku 8 050,43 Kč a náhrada tzv. účelně vynaložených nákladů ve výši 1 499, 12 Kč. Odtud tedy požadavek žalobkyně na zaplacení celkové částky 19 287,43 Kč. 6. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]) se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. 7. Žalovaný se nijak nevymezil vůči tvrzení žalobkyně o tom jaké částky na úvěr zaplatil a proto soudu nezbylo než vycházet z uvedené informace o platbách. 8. Poskytnutím úvěru žalobkyni a ještě před ní původnímu věřiteli jistě vznikl nárok na zaplacení jistiny úvěru a sjednaných úroků s odkazem na ustanovení § 2395 a násl. obč. zák. Úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán částkou 7 959,74 Kč s tím, že jde o sazbu 146,949 % ročně a RPSN činí 299,98 %. Je evidentní, že přestože nárok na sjednaný úrok vyplývá z ustanovení zákona, je úrok v tomto případě zcela nepřiměřené poskytnuté částce a době (necelý půl rok). Soud považuje za ještě přiměřený úrok ve výši 2 000 Kč. Nad tuto částku považuje uplatněný úrok za úrok na základě ujednání smlouvy, které je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům a je neplatné. Proto soud žalobkyni přiznal jistinu ve výši 9 737,88 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 499, 12 Kč (jde o jakousi formu smluvní pokuty s odkazem na ustanovení § 2048 a násl. obč. zák., která je dle názoru soudu v přiměřené výši). S ohledem na prodlení žalovaného soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. 9. Co do částky 6 050,43 Kč představující úrok soud žalobu zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení, s tím, že v této části je ujednání úvěrové smlouvy podle § 580 odst. 1 a § 588 neplatné. 10. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 69% a naopak z 31% úspěšná nebyla. Ve smyslu § 142 odst. 2 má tedy právo na náhradu nákladů řízení ze 38 % (poměr úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bodu1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (advokátní tarif), ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a advokátního tarifu a 21% DPH). Z těchto nákladů řízení v celkové výši 2 452 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce 38 %, tedy částku 931,76 Kč (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.) sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.