15 C 29/2022-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou ze dne 11. 2. 2022 se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dané žalovanou dne 15. 12. 2021, doručené žalobci dne 22. 12. 2021. Žalovaná pracovala pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2018 jako prodavačka textilu s místem výkonu práce prodejna [obec] v [obec], [ulice a číslo], se dnem nástupu 1. 11. 2018. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Výplatním termínem byl stanoven poslední den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu. Dne 15. 12. 2021 zaslala žalovaná žalobci podání, které žalobce obdržel dne 22. 12. 2021, kterým žalovaná ukončila pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce přičemž dále pracovala až do 23. 12. 2021. Žalovaná blíže důvod ukončení pracovního poměru nekonkretizovala, podání bylo neurčité a tedy i neplatné. Žalobce zaslal žalované výzvu podáním ze dne 6. 1. 2022 s tím, že netrvá na pokračování pracovního poměru, že na straně žalované nejsou důvody k ukončení pracovního poměru, jak uvedla a zaslal jí dohodu o ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 23. 12. 2021. Žalobce má za to, že důvody § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nebyly naplněny. 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 4. 5. 2022 označila za nesporné, že pro žalobce pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2018. K okamžitému zrušení pracovního poměru uvedla, že jej odeslala doporučeným dopisem žalobci dne 17. 12. 2022, doručen byl 22. 12. 2022. Za nespornou označila žalovaná rovněž skutečnost, že posledním dnem, kdy pro žalobce pracovala, byl den 23. 12. 2023. Informaci o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru obdržela žalovaná od žalobce až 24. 12. 2022. Žalovaná nesdílí názor žalobce o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť důvody řádně uvedla. Jednalo se o nedodržení minimální hodinové mzdy pro rok 2021 ve výši 110,30 Kč, od toho odvozený výpočet průměru PPÚ, který není uplatňován při náhradách za dovolenou a proplacení nadúvazku. Jedině takto mohla žalovaná konkretizovat své důvody, neboť nedisponovala potřebnými podklady pro výpočet mzdy. Žalobce skutečně zaslal žalované přípis ze dne 6. 1. 2022, ve kterém namítal neplatnost ukončení pracovního poměru podáním žalované ze dne 15. 12. 2021 a nabízel možnost ukončení pracovního poměru dohodou. Na tento přípis žalovaná reagovala dne 28. 1. 2022, kdy uvedla, že také ona netrvá na dalším pokračování pracovního poměru. Žalovaná se nebránila uzavření dohody, nicméně požadovala vyřešení sporných záležitostí. Na tento návrh ovšem žalobce nereagoval a místo toho podal žalobu. 3. Při jednání dne 4. 7. 2022 účastníci setrvali na svých stanoviscích, nicméně projevili ochotu věc vyřešit smírně, k čemuž však následně nedošlo. 4. Při jednání dne 25. 9. 2023 nicméně žalovaná předložila soudu dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 9. 12. 2021, která obsahuje informaci o tom, že k rozvázání pracovního poměru dojde k 15. 12. 2021. Tato listina se žalované vrátila jako podepsaná až poté, co podala okamžité zrušení pracovního poměru, což učinila proto, že neměla reakci na tento návrh ze dne 9. 12. 2021. Soudu byla žalovanou předložena i doručenka. Žalobce nicméně poukázal na skutečnost, že listina je pouhou kopií a podpis na ní se zdá být odlišným od podpisu na jiných listinách. Žalobce tedy v závěrečném návrhu setrval na stanovisku, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a navrhl, aby žalobě bylo vyhověno. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že předmětem řízení bylo posouzení platnosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které bylo žalovanou učiněno dne 15. 12. 2021 a které bylo doručeno žalobci dne 24. 12. 2021. Soudu byla předložena dohoda, na základě které skončil pracovní poměr již ke dni 15. 12. 2021. Žalovaná tedy souhlasila s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, nicméně není tomu tak z důvodu uvedeného v žalobě, ale proto, že v době, kdy bylo toto okamžité zrušení pracovního poměru učiněno, již pracovní poměr netrval. Tato skutečnost byla žalobci známa a žaloba tak byla podána nedůvodně. Nicméně žalovaná podala okamžité zrušení pracovního poměru z toho důvodu, že neobdržela listiny, které po žalobci požadovala. Na základě uvedeného tedy navrhla žalobu zamítnout. 5. Z pracovní smlouvy, kterou spolu účastníci uzavřeli dne 30. 10. 2018, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s nástupem dne 1. 11. 2018. Jako druh práce byl určen prodej textilu a místo výkonu práce [ulice a číslo], [obec]. Pracovní doba byla sjednána na 20 hodin týdně po 4 hodinách. V bodě III. pak bylo sjednáno, že mzda bude stanovena mzdovým výměrem a splatná bude k poslednímu dni v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu. Dne 30. 10. 2018 spolu účastníci řízení uzavřeli též dohodu o hmotné odpovědnosti. 6. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 30. 10. 2018, sjednaným dne 1. 5. 2020, se účastníci řízení dohodli na změně pracovního úvazku žalované z původních 20 hodin týdně na 30 hodin týdně s účinností od 1. 5. 2020. 7. Z platového výměru ze dne 4. 1. 2021 soud zjistil, že s účinností od 1. 1. 2021 byla žalované stanovena mzda 13 875 Kč, která odpovídá sjednanému druhu práce a úvazku 75 %. 8. Z výplatní pásky žalované za období měsíce října 2021 soud zjistil, že žalovaná odpracovala 21 dnů, celkem 126 hodin, a za tuto odpracovanou dobu při použití průměru 110,30 Kč jí náležela hrubá mzda 14 029 Kč, tj. 12 327 Kč čistého. Dle výpisu účtu žalobce č. [bankovní účet] byla částka 12 327 Kč odeslána dne 10. 11. 2021 na účet č. [bankovní účet]. 9. Z výplatní pásky žalované za období měsíce listopadu 2021 soud zjistil, že žalovaná odpracovala 22 dnů, celkem 132 hodin a za tuto odpracovanou dobu při použití průměru 110,30 Kč jí náležela hrubá mzda 13 952 Kč, tj. 12 248 Kč čistého. Dle výpisu účtu žalobce č. [bankovní účet] byla částka 12 248 Kč odeslána dne 13. 12. 2021 na účet č. [bankovní účet]. 10. Ze mzdových listů za období celého roku 2021 soud zjistil, že průměrný hodinový výdělek žalované činil ta měsíce leden, únor a březen 2021 celkem 100,51 Kč, za měsíce duben, květen 2021 pak 106,37 Kč, za červen, říjen, listopad a prosinec 2021 celkem 110,30 Kč a za červenec, srpen a září 2021 celkem 137,12 Kč. Pokud jde o hrubou, resp. čistou mzdu zjistil soud, že za leden činila hrubá mzda 12 776 Kč, čistá 11 042 Kč, za únor činila hrubá mzda 12 061 Kč, čistá 10 310 Kč, za březen činila hrubá mzda 13 870 Kč, čistá 12 164 Kč, za duben činila hrubá mzda 14 041 Kč, čistá 12 339 Kč, za květen činila hrubá mzda 13 701 Kč, čistá 11 991 Kč, za červen činila hrubá mzda 18 681 Kč, čistá 16 140 Kč, za červenec činila hrubá mzda 14 946 Kč, čistá 13 267 Kč, za srpen činila hrubá mzda 17 508 Kč, čistá 15 261 Kč, za říjen činila hrubá mzda 14 029 Kč, čistá 12 327 Kč, za listopad činila hrubá mzda 13 952 Kč, čistá 12 248 Kč a za prosinec činila hrubá mzda 10 954 Kč, čistá 9 704 Kč. 11. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná jako důvod zrušení pracovního poměru uvedla soustavné nedodržování řádné výplaty mezd vyplývající z platného platového výměru. Jedná se o minimální zaručenou hodinovou mzdu pro rok 2021 ve výši 110,30 Kč, od toho odvozený výpočet průměru PPÚ, který není uplatňován při náhradách např. za dovolenou, proplácení nadúvazku. Vyplácení nadúvazku bylo navíc nejčastěji prováděno tzv.„ na dohodu“, kterou však žalovaná neobdržela a ze které měly být vypláceny odvody, o kterých nemá žalovaná žádný přehled a nezahrnuje je do svých daňových přiznání. Jako další důvod žalovaná uvedla neproplácení všech odpracovaných hodin, např. také za úklid prodejny, který musí být prováděn mimo pracovní dobu, ačkoliv žalobce žalované sdělil, že jí nic navíc proplácet nebude. Jako hlavní důvod pak žalovaná uvedla, že ani po dvou písemných žádostech nebyla provedena kontrola správnosti výplatních pásek a také nebyly žalované předloženy všechny podklady pro výpočet výplaty. Po několikatýdenním upozorňování na nesrovnalosti ve výplatě byla na výplatní pásce za měsíc červen 2021 žalované doplacena částka 4 519 Kč, jakožto nedoplatek za předešlé chybně spočítané výplatní pásky, a proto má žalovaná důvod domnívat se, že i následující výplatní pásky jsou chybné. Žalovaná upozornila žalobce, že stále nemá zaplacení hodiny za inventuru nařízenou v lednu 2021, dále ani nedošlo ke kontrole výplatních pásek tři roky zpětně, jak požadovala. Dlužné částky nebyly žalované doplaceny a to i přes to, že žalobce od října, listopadu roku 2021 věděl, že bude s žalovanou ukončovat pracovní poměr dohodou. Ze všech uvedených důvodů proto v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) žalovaná se žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr. 12. Z žádosti o zpětnou kontrolu ze dne 25. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná požadovala po žalobci provedení kontroly výplatních pásek a vyplácení mezd, a to konkrétně kontrolu základní mzdy vyplývající z platného platového výměru, použití správného hodinového průměru při náhradách – prům