15 C 293/2022-57 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 494 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, ke kterému však v období od 14. 5. 2019 do 30. 9. 2019 (nárok 1), v období od 1. 10. 2019 do 29. 2. 2020 (nárok 2), v období od 1. 3. 2020 do 31. 7. 2020 (nárok 3) a v období od 1. 8. 2020 do 4. 1. 2021 (nárok 4) nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně stanovila dle zákona výši příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 6 580 Kč (nárok 1), 7 144 Kč (nárok 2), 7 191 Kč (nárok 3) a 7 379 Kč (nárok 4). Žalovaný nezaplatil shora uvedené příspěvky ani k výzvám. Žalobkyně požaduje v případě každého dlužného období dále poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč, tj. 4 x 300 Kč. Dále žalobkyně požadovala úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Z výzvy ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že vozidlo žalovaného [registrační značka] nemělo v období od 14. 5. 2019 do 30. 9. 2019 pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl v tomto období v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel osobního vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [VIN kód], č. TP [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo 1“). K vozidlu nebylo ve shora uvedeném období, tj. celkem po 140 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem dle zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do svého garančního fondu v celkové výši 6 580 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě příspěvku ve lhůtě 30 dnů od doručení dopisu. Následně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení příspěvku výzvou ze dne 6. 8. 2020, tentokrát ve výši 6 904,80 Kč. Následně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu dne 28. 8. 2020 pro neuhrazené období od 1. 10. 2019 do 29. 2. 2020, tj. za 152 dnů ve výši 7 144 Kč. Dále žalobkyně zaslala žalovanému výzvu dne 5. 11. 2020 pro neuhrazené období od 1. 3. 2020 do 31. 7. 2020, tj. za 153 dnů ve výši 7 191 Kč a naposledy zaslala žalobkyně žalovanému výzvu dne 1. 3. 2021 pro neuhrazené období od 1. 8. 2020 do 4. 1. 2021, tj. za 157 dnů ve výši 7 379 Kč. K úhradě dlužných částek pak žalobkyně vyzvala žalovaného i upomínkami ze dne 9. 12. 2020, 18. 2. 2021 a 2. 6. 2021, v jejichž rámci pak po žalovaném ještě požadovala úhradu 300 Kč coby náhradu nákladů spojených s vymáháním. Dne 27. 10. 2021 a 10. 11. 2021 byla žalovanému zaslána též předžalobní výzva. Z kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2018 soud zjistil, že vozidlo, které je předmětem žaloby získal do vlastnictví žalovaný. 6. Po právní stránce soud zhodnotil věc jako spor o zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zák. č. 168/1999 Sb. 7. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 8. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 9. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 10. Podle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 11. Podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 12. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhl. č. 205/1999 Sb.“) činí denní sazba příspěvku u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ 47 Kč. 13. Podle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. 300 Kč. 14. Žalovaný porušil svou povinnost podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., měl proto povinnost uhradit příspěvek dle § 4 odst. 1 téhož zákona, kterou rovněž nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu řízení zůstal pasivní a netvrdil, natož aby prokázal, že by žalobkyni shora uvedenou dlužnou částku v celkové výši 29 494 Kč uhradil, shledal soud podanou žalobu zcela oprávněnou. Důvodnost žaloby přitom jednoznačně a v plném rozsahu vyplývá z žalobkyní předložených důkazů. Na základě shora uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Oprávněným přitom soud shledal i nárok žalobkyně na náhradu zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 180 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 632 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.