16 C 230/2022-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 20 000 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 9. 2021 peněžní prostředky nejprve ve výši 18 000 Kč, posléze žalovaný využil možnosti čerpat další 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 20 000 Kč vrátit do 23. 12. 2021. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení 20 000 Kč na jistině spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 9. 2021 soud zjistil, že (právní předchůdce) žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 18 000 Kč, žalovaný se zavázal částku vrátit do 30 dnů a zaplatit úrok 4 140 Kč. Ze smluv o úvěru ze dnů 11. 10. 2021, 25. 10. 2021, 23. 11. 2021 soud zjistil, že těmito smlouvami byla původní smlouva změněna tak, že jistina činila 20 000 Kč, úrok 4 487 Kč a splatnost 90 dnů. 5. Z výpisů z účtu žalobkyně ze dnů 29. 10. 2014, 24. 9. 2021 a 11. 10. soud zjistil, že žalovaný zaslal v roce 2014 žalobkyni verifikační platbu 1 Kč a žalobkyně zaslala v roce 2021 žalovanému nejprve částku 18 000 Kč, posléze 2 000 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 9. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Žalovaný má tak povinnost jistinu 20 000 Kč vrátit. Úrok předmětem žaloby nebyl. Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně tedy byla v řízení plně úspěšná soud jí proto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů 2 436 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 800 Kč zaplacený soudní poplatek). Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, avšak soud řešil již vícero žalob založených na smlouvách společnosti [právnická osoba], nadto formulářový charakter žaloby je patrný i z generického textu samotné žaloby. Jedná se tedy o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b advokátního tarifu. 12. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.