16 C 25/2023-17 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zrušení vyživovací povinnosti, kterou byl žalovaný jako její otec povinen vůči ní plnit ve výši stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 9. 2021, č. j. 0 P 157/2011-103. Tvrdila, že sice ještě studuje, avšak 18. 1. 2023 bylo rozhodnuto o přiznání invalidního důchodu ve III. stupni invalidity (invalidní se stala 1. 8. 2022). Je tedy schopna se živit sama. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 9. 2021, č. j. 0 P 157/2011-103, soud zjistil, že žalovaný je dle tohoto rozsudku povinen platit žalobkyni výživné 2 000 Kč měsíčně. 5. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 1. 2023, č. j. R-18.1.2023-427/046 019 8838, soud zjistil, že žalobkyni byl od 1. 1. 2023 přiznán invalidní důchod 16 309 Kč pro invaliditu třetího stupně. Invalidita byla uznána od 1. 8. 2022. 6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně má nyní nárok na invalidní důchod 16 309 Kč, což jí dle jejího přesvědčení stačí k vlastní obživě. To ostatně potvrzuje i to, že dosud měla nárok na výživné od otce 2 000 Kč, nyní dostává o 14 000 Kč více od státu. Žalobkyně je tedy schopna se sama živit. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 8. Podle § 911 OZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. S ohledem na skutkový závěr, dle kterého je žalobkyně se sama schopna živit, a citovanou právní úpravu, je zřejmé, že vyživovací povinnost zanikla, soud proto její zánik potvrdil jejím výslovným zrušením. 10. Soud však upozorňuje účastníky, že v budoucnu může dojít k obnovení této vyživovací povinnosti – např. pokud by se časem ukázalo, že výdaje spjaté se současným zdravotním stavem žalobkyně jsou takové, že invalidní důchod nepostačuje na krytí jejích potřeb. 11. Plně úspěšná žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 1 o. s. ř., avšak tohoto práva se ve svém návrhu vzdala, soud proto v souladu s návrhem rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřísluší náhrada nákladů řízení.