16 C 271/2022-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 619,22 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 8. 5. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 11. 2019, kterou se žalovaným uzavřela její pr. předchůdkyně, [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. Tvrdila, že žalovaný čerpal od její právní předchůdkyně úvěr v konečné výši 31 619,22 Kč. Tato částka měla být splacena do 7. 5. 2022. Po zohlednění plateb činí celkový dluh 26 619,22 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 11. 2019 (č. l. 8) soud zjistil, že poskytovatel se zavázal poskytnout úvěr s limitem 80 000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 11,75 % měsíčně. Splácení bylo dohodnuto v minimální výši 12,5 % z dlužné částky měsíčně. 5. Z výpisu výběrů, úhrad a faktur (č. l. 12) soud zjistil, že žalovaný v období 7. 11. 2019 – 23. 4. 2022 čerpal celkem 78 253 Kč, zaplatil 118 265,38 Kč Poslední úhrada byla provedena dne 14. 1. 2022. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2022 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta nejsou ve vzájemném rozporu. 8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr, a to jako úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 9. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru, 11. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 12. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu a zaplatit úrok. Úrok však byl sjednán způsobem nevyhovujícím požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční (§ 3 odst. 2 písm. f/ ZSÚ). Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká (v posuzované věci 11,75 % měsíčně znamená 141 % ročně). Úroková sazba uvedená ve smlouvě tedy nebyla„ zápůjční úrokovou sazbou“ ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Absenci informace o„ zápůjční úrokové sazbě“ pak § 110 odst. 1 ZSÚ sankcionuje jednak nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy, jednak tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 13. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 11,75 % měsíčně se uplatní úrok 2 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 7. 11. 2019) a k jiným ujednaným platbám (např. ujednané náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, poplatky za výběr) se nepřihlíží. 14. Žalovaný zaplatil celkem 118 265,38 Kč. I v případě, že by žalovaný dlužil celou vyčerpanou částku 78 253 Kč již od 7. 11. 2019, tak by úrok do 14. 1. 2022, kdy byla ze strany žalovaného učiněna poslední úhrada, činil 3 421,69 Kč. Je tedy zjevné, že žalovaný svůj dluh nejenže zaplatil, ale výrazně přeplatil. 15. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 16. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, měl by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žádné náklady však nevynaložil, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.