16 C 53/2023-171 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 476,35 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 1. 3. 2017 uzavřela (její právní předchůdkyně – [jméno] [příjmení] bank) se žalovaným smlouvu, podle níž zřídila a vedla běžný účet a také poskytovala kontokorent do úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit. Poskytování kontokorentu proto bylo zrušeno a debetní zůstatek 8 962,25 Kč převeden na nový úvěrový účet. Ani poté žalovaný ničeho nezaplatil, banka proto úvěr zesplatnila ke dni 13. 7. 2021. Dluh, který činil 10 762,25 Kč, se poté se úročil úrokem 29 % p. a. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny 10 762,25 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku 29 % ročně od 14. 7. 2021. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 1. 3. 2017 soud zjistil, že její součástí byly„ Dispozice“. 5. Z„ Dispozic“ z 10. 9. 2019 soud zjistil, že strany si ujednaly kontokorent s limitem 5 000 Kč. Pro případ překročení limitu byla ujednána úroková sazba 29 % ročně. Dále byl sjednán i poplatek za zaslání upomínky 600 Kč, poplatek za převedení nepovoleného debetu na úvěrový účet 10 % z dlužné částky, poplatek za oznámení převodu na úvěrový účet 200 Kč. 6. Z čl. 24 písm. f) produktových podmínek„ Spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno]“ soud zjistil, že v případě překročení limitu je banka oprávněna převést debetní zůstatek na nový úvěrový účet a oznámit splácení ve splátkách. Dle čl. 25 je banka oprávněna požadovat splacení úvěru vyrovnáním debetního zůstatku. 7. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že dluh činil 10 762,25 Kč. 8. Z výpisů z běžného účtu za období 12/ 2020 – 3/2021 soud zjistil, že od konce prosince 2020 byl žalovaný v nepovoleném debetu, přičemž ke dni 8. 3. 20212 tento debet činil 8 962,25 Kč a byl převeden na úvěrový účet. 9. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný dluží na poplatcích 1 800 Kč. 10. Smlouvou ze dne 14. 6. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni. 11. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný se na svém účtu vedeném u žalobkyně dostal do debetu, posléze překročil sjednaný kontokorentní limit. Dluh žalovaného byl převeden na úvěrový účet, žalovaný však ničeho nezaplatil, pr. předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a posléze pohledávku postoupila žalobkyni. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný později cokoliv zaplatil. 12. Smlouvu soud s ohledem na odkaz v § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) posuzoval podle § 2395 a n. OZ, tedy jako úvěr. 13. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Povinnost vrátit jistinu a zaplatit úroky žalovaný nesplnil, tato povinnost tedy trvá. Výše úroku je však omezena § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších zákonů, v rozsahu překračujícím toto omezení proto soud žalobu zamítl, ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Prodlení se zaplacením dalo vzniknout právu na úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyni úspěšné v převážné části soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Soud však nepřistoupil na návrh žalobkyně, která se domáhala„ nesnížené“ náhrady nákladů řízení. Soudu je z úřední činnosti známo, že žaloby založené na pohledávkách postoupených od [právnická osoba] se nejen v rámci jednoho typu bankovních produktů, ale i v rámci více typů liší v podstatě toliko do názvu produktu, dlužné částky a dat – jedná se tedy o typické žaloby ve smyslu § 14b advokátního tarifu. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Doplnění žaloby považoval soud za neúčelné, neboť do řízení nepřineslo nic nového (a pokud by něco přineslo, nic nebránilo žalobkyni, aby to zahrnula již do žaloby). Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč. 16. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.