3 C 105/2023-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 100 625,51 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi účastníky byla dne 10. 5. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Sjednaný úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal úvěr ve výši 110 752,28 Kč a na poskytnutý úvěr celkem zaplatil 89 050 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 3. 2023. Po zesplatnění žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Dlužná částka tak činí 100 625,51 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 99 025,51 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 13 499,48 Kč, představujícího součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 18,88 p.a. ode dne následujícího po zesplatnění do dne sepsání žaloby. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 324,60 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z 99 025,51 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 100 625,51 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 5. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 2,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Úroková sazba činila 18,88 % ročně. RPSN činilo 20,6 %. Měsíční úhrada za pojištění činila 8,9 % z minimální splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně s tím, že tato částka se může do budoucna měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky žalobkyně. 6. Z potvrzení o provedení bonity klienta vyplynulo, že se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši uvedené v žalobě a dále výši dosud neuhrazených částek v souladu s žalobními tvrzeními. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 3. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné úvěrové smlouvy ve výši 109 311,53 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy, a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 3. 2023, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 9. Z výzvy ze dne 13. 4. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky do 7 dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 14. 4. 2023, jak vyplývá z podacího archu. 10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 10. 5. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 110 752,28 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 18,88 % ročně byl žalovaný povinen žalobkyni splatit v měsíčních splátkách ve výši 2,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Poplatek za pojištění činil 8,9 % z minimální splátky úvěru. Úvěr byl zesplatněn z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru ke dni 23. 3. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil 89 050 Kč, přičemž tato částka byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jednorázovému zaplacení dluhu po splatnosti. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činila 500 Kč měsíčně (celkem 1 000 Kč) a náklady na vymáhání 300 Kč měsíčně (celkem 600 Kč). Dlužná částka tak činí 100 625,51 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 99 025,51 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. 11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 13. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 14. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 110 752,28 Kč, který měl žalovaný splácet spolu s úrokem ve výši 18,88 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. 16. Za účelem posouzení přiměřenosti sjednaného úroku soud nahlédl do databáze časových řad ARAD ČNB a zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v květnu 2019 činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na kontokorenty a revolvingové úvěry 12,3 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. V souladu s těmito stanovisky by tedy podle názoru soudu měl úrok představovat maximálně cca 30 % z poskytnutého úvěru. Tedy nárok na žalobou uplatněnou jistinu spolu se smluvními úroky a poplatkem za vedení účtu soud považuje za důvodný. 17. Žalobkyně požadovala zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč (2 x 300 Kč). V daném případě požadovaná výše nákladů není nepřiměřená vzhledem k jistině úvěru ani výši dlužné částky, k jejímuž zaplacení byl žalovaný upomínán. Soud proto uvedené náklady považuje za účelné ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přiznal nárok na jejich zaplacení. 18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč) za prodlení žalovaného s úhradou splátek. Takto sjednaná a uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. a nárok na její zaplacení žalobkyni dle § 2048 o. z. jistě vznikl. 19. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal. S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 100 625,51 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 20. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o.z., jeho výše plyne ze smluvního ujednání účastníků a dále z § 122 odst. 4 zákona č. 257/