3 C 34/2023-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 14 004 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy [číslo] ze dne 18. 3. 2022 úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 14 760 Kč do 20. 4. 2022, avšak žalovaný sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Na základě smlouvy ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč, paušální náhradou nákladů za upomínání ve výši 100 Kč, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 004 Kč odpovídající 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. od 21. 4. 2022 do 5. 10. 2022. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného a běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k řádně a včas doručené žalobě přes poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 3. 2022 vyplynulo, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 20. 4. 2022 spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a dále poplatek za každou odeslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Jiné náklady vymáhání nebyly sjednány. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. 6. Z výpisů z účtu vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč dne 21. 3. 2022. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 8. Z oznámení ze dne 13. 10. 2022 a z výzvy ze dne 13. 10. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně informovaly žalovaného o postoupení žalované pohledávky žalobkyni. 9. Z výzvy ze dne 31. 1. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení do 14. 2. 2023 bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2023, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 10. Z výpisu úkonů soud zjistil, že se žalobkyně pokoušela vymoci žalovanou pohledávku mimosoudně a za tímto účelem pověřila terénního pracovníka k cestě za žalovaným dne 2. 2. 2023. 11. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit úrok ve výši 2 760 Kč do 20. 4. 2022. Pro případ prodlení s vrácením poskytnutého úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně dlužné jistiny a náklady na upomínání ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 12. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSpU“). 13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl jednorázově vrátit do 30 dnů. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. 15. Úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 279,83 % ročně soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v březnu 2022 totiž činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,20 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 16. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku za období trvání úvěru neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru, tj. 3 600 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 2 760 Kč. Tedy nárok na žalobou uplatněný úrok soud v daném případě považuje za důvodný. 17. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru počítané od 21. 4. 2022 do 5. 10. 2022, tedy ve výši 2 004 Kč, pak soud uzavřel, že sjednaná výše smluvní pokuty není nepřiměřená, je v souladu se zákonem (§ 122 odst. 2 a 3 ZSpU) a nárok na její zaplacení žalobkyni dle § 2048 o. z. jistě vznikl. Po právu je i poplatek za upomínky ve výši 150 Kč. 18. Pokud tedy žalovaný nezaplatil dlužnou částku v celkové výši 16 864 Kč, má žalobkyně jistě nárok na její úhradu. 19. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 20. Soud však žalobu zamítl co do částky 217 Kč představující náhradu nákladů mimosoudního vymáhání, neboť tyto nebyly mezi stranami ujednány. 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 22. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.