3 C 88/2023-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 158 831,11 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi účastníky byla dne 27. 2. 2022 uzavřena úvěrová smlouva [číslo]. V souladu s úvěrovou smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč dne 28. 2. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 205 Kč. Úroková sazba činila 20,92 % ročně. Žalovaný se za poskytnutý úvěr zavázal uhradit celkem 26 825 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 12. 2022. Dlužná částka činí 158 831,11 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 156 431,11 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč (za 3 měsíce po 300 Kč po navýšení ode dne 1. 5. 2022) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (tři smluvní pokuty za prodlení žalovaného po 500 Kč). Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 18 502,97 Kč, představující součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku z jistiny kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 20,92 % ročně ode dne následujícího po dni zesplatnění 13. 12. 2022 do dne sepsání žaloby 13. 3. 2023 z částky 156 431,11 Kč, dále zaplacení úroku dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. ve výši 15 % ročně od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 156 431,11 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 026,04 Kč, počítaného ve výši 15 % ročně od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 z jistiny, poplatků a smluvních pokut, běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 158 831,11 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2022 a přílohy [číslo] soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 205 Kč. Úroková sazba činila 20,92 % ročně. RPSN činilo 24,2 %. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně s tím, že tato částka se může do budoucna měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. 6. Z potvrzení o provedení bonity klienta vyplynulo, že se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši uvedené v žalobě a dále výši dosud neuhrazených částek. 8. Z upomínky ze dne 12. 12. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné úvěrové smlouvy ve výši 169 270,08 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy, a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 12. 2022, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 9. Z výzvy ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky do 7 dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 6. 1. 2023, jak vyplývá z podacího archu. 10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 27. 2. 2022 smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 20,92 % ročně byl žalovaný povinen žalobkyni splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 205 Kč. Úvěr byl zesplatněn z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru ke dni 12. 12. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jednorázovému zaplacení dluhu po splatnosti. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činila 500 Kč měsíčně a náklady vymáhání minimálně 100 Kč měsíčně. 11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 13. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 14. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč, který měl žalovaný splácet spolu s úrokem ve výši 20,92 % ročně. 16. Za účelem posouzení přiměřenosti sjednaného úroku soud nahlédl do databáze časových řad ARAD ČNB a zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v únoru 2022 činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,14 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. V souladu s těmito stanovisky by tedy podle názoru soudu měl úrok představovat cca 30 % z poskytnutého úvěru. Tedy nárok na žalobou uplatněnou jistinu spolu se smluvními úroky a poplatkem za vedení účtu soud považuje za důvodný. 17. Žalobkyně požadovala zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 900 Kč. V daném případě požadovaná výše nákladů není nepřiměřená vzhledem k jistině úvěru ani výši dlužné částky, k jejímuž zaplacení byl žalovaný upomínán. Soud proto uvedené náklady považuje za účelné ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přiznal nárok na jejich zaplacení. 18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za prodlení žalovaného s úhradou tří splátek po 500 Kč. Takto sjednaná a uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. a nárok na jejich zaplacení žalobkyni dle § 2048 o. z. jistě vznikl. 19. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal. S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 158 831,11 Kč spolu s úroky a zákonnými úroky z prodlení. 20. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o.z., jeho výše plyne ze smluvního ujednání účastníků a dále z § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 21. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 354 Kč, odměnou ve výši 22 380 Kč za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, př