7 C 138/2021-234 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky – [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] a to z titulu zákonné dědické posloupnosti dle § 1636/1 OZ. Žalobu byla založena na tvrzení, že [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] zemřela [datum], bez zanechání závěti, byla svobodná a bezdětná. Žalobce tvrdil, že ke dni její smrti žili více jak rok ve společné domácnosti, společně uhrazovali své potřeby, žili jako druh a družka. V průběhu pozůstalostního řízení byl odkázán na podání žaloby ohledně jeho postavení dědice. Tvrdil, že sice měl trvalý pobyt hlášen v [obec], ale faktické bydliště měl u zůstavitelky, žil s ní nepřetržitě od roku 2017 až do její smrti, žili jako druh a družka a to intimně, pečovali o společnou domácnost, společně se podíleli na nákladech domácnosti, společně nakupovali, zůstavitelka měla v držení jeho platební kartu. Tvrdil, že jeho matka jako opatrovnice zasílala paní [jméno] [celé jméno žalované] měsíčně částku 4 000 Kč, jako příspěvek žalobce na domácnost (zejména služby), vedle toho dalších cca 50.000 Kč ročně na další potřeby společné domácnosti. Společně se zůstavitelkou vykonávali domácí práce, a to podle toho co jim zdravotní stav umožňoval, žalobce např. umýval nádobí, luxoval, staral se o kočky a fenku [obec], společně nakupovali, navštěvovali spolu kulturní a společenské akce, trávili společně čas s přáteli a dovolenou. 2. Obrana žalovaných spočívala na tvrzeních, že žalobce a zůstavitelka nevedli společnou domácnost, byl mezi nimi značný věkový rozdíl (21 let), byli jen kamarádi, kteří si vzájemně vypomáhali, byla to spíše společenská úsluha, zůstavitelka se dobrovolně o žalobce starala. Dle žalovaných, žalobce nemohl pečovat o společnou domácnost vůbec s ohledem na jeho [anonymizováno 22 slov]. Skutečnost, že žalobce a zůstavitelka trávili volný čas, chodili na procházky, měli společné přátele, jezdili na výlety, dovolené apod. neprokazuje, že vedli společnou domácnost. Žalobce a zůstavitelka neměli společný rozpočet, nepořizovali společně věci do domácnosti. Zůstavitelka v roce 2012 zakoupila nemovitost v [obec], tuto financovala sama a za pomoci žalovaných a svojí sestry a rovněž tak i rekonstrukci nemovitosti. Žalobce, opatrovník a ani jeho rodina se na rekonstrukci či jejím financování nijak prakticky ani finančně nepodíleli. 3. Podstata sporu spočívá v posouzení, zda žalobce splňuje podmínky pro zařazení do tzv. druhé třídy dědiců ve smyslu § 1636 odst. 1 OZ, tj. prokázání, že žalobce žil se zůstavitelkou nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost. Podle ustálené judikatury se společnou domácnosti ve smyslu ust. § 115a a 475 odst. 1 o. z. (dříve platný občanský zákoník), rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu trvale žijí, a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Předpokládá se společné bydlení v jednom nebo více bytech. Musí jít o skutečné a trvalé soužití ve společné domácnosti, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nedostačuje tedy např. jen příležitostná výpomoc domácnosti, společné trávení dovolených a podobně), v němž společně a bez rozlišování společně hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jakoby byla členem rodiny. Vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstarávání prádla a údržby šatů, přípravou jídla a podobně) nebo aby poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti, anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. Současná právní úprava pojem společné domácnosti výslovně nedefinuje, přesto ustálené závěry o podstatě tohoto pojmu, lze pro posouzení této věci vyžít. 4. Je povinností soudu přihlížet ke specifičnosti každé projednávané věci. To platí obzvlášť v tomto případě, kdy soud posuzuje otázku existence či neexistence společné domácnosti, na jedné straně u žalobce, který je osobou trpící [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v rozsahu popsaném ve výroku níže citovaného rozsudku a na druhé straně u zůstavitelky, která byla také zdravotně indisponována v rozsahu popsaném níže. S přihlédnutím k specifičnosti dané věci je povinností soudu najít spravedlivé řešení, řešení odpovídající platné právní úpravě, za současného uplatnění dobrých mravů a pravidel slušnosti. 5. Soud proto vyvinul poměrně široké úsilí dovézt strany sporu ke smírnému řešení věci a tím k tzv. odklizení sporu nejen v tomto řízení ale i případnému následnému sporu v pozůstalostním řízení (o rozsah pozůstalosti). Byť se strany původně zásadně lišily v představách o řešení, nakonec se velice přiblížily k dohodě o zaplacení částky žalobci, která by spor odklidila. K dohodě nakonec nedošlo a to přes riziko obou stran neúspěchu ve věci a případných nákladů řízení. 6. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 12. 2019, č. j. 0P 198/2013-165 soud zjistil, že žalobce je omezen ve svéprávnosti, [anonymizováno 13 slov] [částka] [anonymizováno 6 slov] [částka] [anonymizováno 9 slov] [částka], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Tímto rozsudkem byl žalobce omezen uzavřít manželství a registrované partnerství, s výjimkou uzavření manželství se zůstavitelkou. Listinou vydanou Okresním soudem ve Svitavách ze dne 20. 1. 2020, č. j. 0P 198/2013-169 byla ustanovena opatrovníkem žalobce – jeho matka [jméno] [příjmení]. Důvodem omezení svéprávnosti je že žalobce trpí [anonymizováno 10 slov]. 7. Usnesením notářky JUDr. Šárky Navrátilové, jednající jako soudní komisařky Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 8. 2021 čj. 32D 585/2020-104, byl žalobce odkázán, aby podal žalobu na určení dědického práva. Rozsudkem Okresního sodu ve Svitavách ze dne 23. 11. 2021 č. j. 0P 198/2013-223 vyslovil soud souhlas s právním jednáním opatrovnice [jméno] [příjmení] s podáním žaloby o určení, že žalobce je dědicem zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované]. 8. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] – byla také zdravotně indisponována, trpěla [anonymizováno 17 slov]. 9. Je třeba uvést, že onemocnění a úmrtí [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] zásadním způsobem zasáhlo účastníky řízení, kteří se nyní těžce vyrovnávají se ztrátou milované osoby. Pro účastníky řízení bylo a je toto období stresující a může a je vnímáno stranami sporu odlišně, odlišně pak obě strany mohou hodnotit soužití žalobce a zůstavitelky a i splnění či nesplnění podmínek pro zařazení žalobce mezi dědice. 10. S ohledem na rozsah výpovědí účastníků, počet a rozsah výpovědí ve věci slyšených svědků soud v rámci přehlednosti níže rozepisuje podstatné části výpovědí a z nich učiněné skutkové a právní závěry k jednotlivým předpokladům uvedeným v § 1636 ods. 1 OZ. 11. Nejdříve k předpokladu, že žalobce se zůstavitelkou žil nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti. Pro posouzení věci nebylo nutné zabývat se otázkami, kdy a jakým způsobem začala zůstavitelka se žalobcem žít, ani jak se jejich vztah postupně vyvíjel. Důležité byly zejména poslední roky před smrtí zůstavitelky a z pohledu platné zákonné úpravy pak poslední rok před smrtí zůstavitelky. 12. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se zůstavitelkou společně bydleli v [obec] v rodinném domečku na [anonymizováno] ulici, jejich vztah byl intimní a to zhruba od doby, kdy u zůstavitelky začal bydlet, odhadl to na pět let. To, že jejich vztah je intimní, věděla jeho matka, psycholožka [anonymizováno] [příjmení] a podle něj to věděli i jejich kamarádi. Uvedl, že se do zůstavitelky zamiloval, rozuměli si, společně jezdili na výlety, chodili ven, hráli různé hry. Uvedl, že po první [anonymizováno] se do domu nastěhovali žalovaní, přivezli si nějaké své věci. Když tam byli, zůstavitelka se chovala jinak, byla napjatá, organizovali jim život. Proto vyslovila přání, aby odjeli, což učinili. Když tam žalovaní byli, tak se zapojili do fungování domácnosti. Měli však se zůstavitelkou jinou představu o tom, jak uklidit, nebylo to úplně jednoduché. V říjnu předtím než zůstavitelka zemřela, tak nechápal, proč pro něj matka přijela a proč musel do [obec]. Bylo mu řečeno, že 1. žalovaný mamce sdělil, že je na tom psychicky špatně, že to nezvládá, že se později může vrátit. To mu však později nebylo umožněno. Pravdou je, že kolegyně matky v zaměstnání údajně měla mít Covid, když to sdělili žalovaným, nechtěli něco chytit. Uvedl, že se chtěl ještě se zůstavitelkou rozloučit. Žalovaní se však báli Corona viru. Nabídli, že by se mohl rozloučit přes okno, s čímž on nesouhlasil. 13. 1. žalovaný ve své výpovědi uvedl, že nikdy neviděl, že by žalobce se zůstavitelkou vůči sobě projevili nějaký nadstandardní vztah, nikdy se před ním