9 C 143/2022-84 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 14 998,66 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 23. 9. 2016. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy umožnil žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky formou revolvingu až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v ujednaných měsíčních splátkách. Celkem žalovaný tímto způsobem měl vyčerpat částku 29 891 Kč. Následně se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru na společnost [právnická osoba], [IČO], ta ji následně postoupila na žalobkyni. Aktuálně po provedených částečných úhradách dluží žalovaný na jistině úvěru částku 14 998,66 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala. Současně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 20. 8. 2017 do zaplacení. 2. Žalobkyně předložila soudu k důkazu celkem tři úvěrové smlouvy. Konkrétně se jednalo o dvě rámcové úvěrové smlouvy, které měly být uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným 23. 9. 2016, respektive 16. 11. 2016, a o smlouvu o revolvingovém úvěru z 25. 1. 2017. V žalobě bylo sice uvedeno, že žalobou uplatněný nárok vychází ze smlouvy uzavřené dne 23. 9. 2016, další v žalobě uvedené skutečnosti však nasvědčovaly spíše tomu, že se žalobkyně domáhá zaplacení žalobou požadované částky z titulu smlouvy uzavřené dne 25. 1. 2017. Soud proto usnesením ze dne 19. 9. 2022, č.j. 9 C 143/2022-77, vyzval žalobkyni, aby upřesnila svá žalobní tvrzení tak, aby bylo zřejmé, ze které konkrétní úvěrové smlouvy svůj nárok na zaplacení 14 998,66 Kč s příslušenstvím dovozuje. Současně byla žalobkyně vyzvána ke sdělení toho, jakou celkovou částku žalovaný prostřednictvím revolvingu vyčerpal a jakou částku na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil, respektive jakým způsobem byly jeho úhrady právním předchůdcem žalobkyně započteny na dluh žalovaného. Přípisem soudu došlým 27. 10. 2022 žalobkyně sdělila soudu, že v daném případě nedisponuje přehledem provedených plateb, který jí nebyl jejím právním předchůdcem předán. Uvedla, že podle jejího názoru je výše pohledávky zřejmá z pravidelných vyúčtování, která byla přiložena k podané žalobě a zachycují změny výše dlužné částky a provedené úhrady, jakož i to, jakým způsobem byly tyto úhrady započteny. Jednotlivá čerpání úvěru probíhala ze strany žalovaného vždy na základě té smlouvy o úvěru, která byla uzavřena nejpozději. Žalovaný celkem podle žalobkyně vyčerpal částku 24 891 Kč, a to tak, že dne 21. 12. 2015 čerpal 10 000 Kč, dne 29. 6. 2016 1 741 Kč, dne 23. 9. 2016 1 200 Kč, dne 16. 11. 2016 4 000 Kč, dne 25. 1. 2017 1 700 Kč, dne 27. 3. 2017 1 350 Kč a 31. 5. 2017 4 900 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 1. 2023. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z tohoto jednání omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 5. Z žalobkyní předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal od právního předchůdce žalobkyně dne 21. 12. 2015 částku 10 000 Kč, dne 29. 6. 2016 částku 1 741 Kč, dne 23. 9. 2016 částku 1 200 Kč, dne 25. 1. 2017 částku 1 700 Kč, dne 27. 3. 2017 částku 1 350 Kč a dne 31. 5. 2017 částky 2 000 Kč a 2 900 Kč Celkem tedy čerpal částku 20 891 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 30. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na vrácení shora uvedených částek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na společnost [právnická osoba] Ta tutéž pohledávku následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 19. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. 7. Z předžalobní výzvy z 30. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 24 973,23 Kč ve lhůtě tří dnů a upozornila ho na to, že pokud v uvedené lhůtě svůj dluh nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. Z ostatních předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Jak už bylo uvedeno výše, žalobkyně předložila k důkazu hned tři různé úvěrové smlouvy, které měly být uzavřeny v různých dnech. Přitom je třeba poukázat na to, že žalovaný podle předložených výpisů z účtu poprvé čerpal peněžní prostředky od právního předchůdce žalobkyně 21. 12. 2015, tedy dlouho předtím, než měla být uzavřena první ze shora uvedených úvěrových smluv (23. 9. 2016). Je tedy zřejmé, že uvedené čerpání se nemohlo vztahovat k žádné z předložených úvěrových smluv, stejně tak jako čerpání, k němuž došlo 29. 6. 2016. Žalobkyně ani k výzvě soudu nebyla schopna přiřadit jednotlivá čerpání ke konkrétní úvěrové smlouvě, její vysvětlení, že čerpání byla vždy prováděna na základě té smlouvy o úvěru, která byla uzavřena nejpozději, s ohledem na shora uvedená starší čerpání nemůže obstát. Proto soud nemohl vzít za prokázané, že by žalovaný čerpal peněžní prostředky na základě nějaké konkrétní smlouvy. Vzal však za prokázané, že žalovaný skutečně od právního předchůdce žalobkyně v období od 21. 12. 2015 do 31. 5. 2017 opakovaně čerpal peněžní prostředky. Žalobkyně tvrdila, že v tomto období vyčerpal celkem 24 891 Kč. Z pohledu soudu se jí však podařilo prokázat pouze čerpání částky 20 891 Kč, a to po jednotlivých částech tak, jak jsou tyto popsány v odstavci 5 tohoto odůvodnění. Nad rámec částek uvedených v citovaném odstavci měl žalovaný dle žalobkyně čerpat ještě dne 16. 11. 2016 částku 4 000 Kč. Toto čerpání však soud nemá za prokázané, neboť na rozdíl od čerpání ostatních částek není podloženo předloženým výpisem z účtu. Dokument označený jako„ Loan application info“, který snad má prokazovat poskytnutí zmíněné částky právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, z pohledu soudu nemá žádnou důkazní hodnotu, neboť se jedná pravděpodobně pouze o jakýsi výstup z počítačového systému, který je bezpochyby možné vytvořit ad hoc pro potřeby konkrétního soudního řízení, rozhodně však nejde o jednoznačný důkaz toho, že došlo k výplatě jakýchkoliv prostředků žalovanému. 9. Vedle čerpání částky 20 891 Kč vzal soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku na vrácení uvedené částky nejprve smlouvou z 18. 12. 2019 postoupil na [právnická osoba], tato společnost následně tutéž pohledávku smlouvou z 19. 12. 2019 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 30. 11. 2021. Téhož dne rovněž byla vyhotovena předžalobní výzva, kterou žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 24 973,23 Kč a poskytla mu poučení o tom, že pokud tuto částku nezaplatí do tří dnů, bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Vzhledem k tomu, že z pohledu soudu se žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat právní důvod, na jehož základě její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky, jejichž vrácení se podanou žalobou žalobkyně domáhá, přičemž zároveň bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku v celkové výši 20 891 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení, tedy zejména podle § 2991 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl předmětné peněžní prostředky žalovanému bez právního důvodu (tento alespoň v řízení prokázán nebyl), žalovaný se tímto způsobem na jeho úkor bez spravedlivého důvodu obohatil, podle § 2991 odst. 1 o. z. tak byl povinen vydat právnímu předchůdci předmět bezdůvodného obohacení, tedy mu vrátit 20 891 Kč. S ohledem na následné postoupení pohledávky je aktuálně věřitelem pohledávky na zaplacení uvedené částky žalobkyně, na kterou tato pohledávka podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. přešla i s jejím příslušenstv