9 C 170/2023-62 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 40 127,05 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 9. 8. 2005. Na základě vkladu části podniku společnosti [právnická osoba], označené jako„ Kreditní karty“, s účinností k datu 9. 9. 2010 do společnosti [právnická osoba], [IČO], která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností [právnická osoba] s účinností k datu 30. 9. 2010, se smluvní stranou na straně věřitele stala [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na podkladě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty, přičemž byl mimo jiné povinen splácet sjednané minimální měsíční splátky úvěru a nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Žalovaný minimální splátky nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně k datu 9. 2. 2022 celý jeho dluh z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho zaplacení. Následně svou pohledávku z předmětné smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 37 142,05 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 985 Kč, k datu zesplatnění úvěru kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 595 Kč a k témuž datu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 509,55 Kč. Dále požadovala rovněž běžící úrok ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 10. 2. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatkům za dobu od 23. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 31. 7. 2023, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené dne 9. 8. 2005 mezi [právnická osoba], a žalovaným soud zjistil, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí, zaplatí úroky a další úhrady spojené s úvěrem, a to prostřednictvím sjednaných minimálních měsíčních splátek, které měly být splatné vždy k 21. dni příslušného měsíce. 5. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaný opakovaně formou úvěrového rámce čerpal od [právnická osoba], respektive následně od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky. Poslední splátku úvěru uhradil dne 6. 9. 2021, následně již na svůj dluh z předmětné smlouvy nehradil ničeho. Dne 8. 11. 2021 mu právní předchůdce žalobkyně vystavil první upomínku k zaplacení dluhu. Dne 8. 12. 2021 pak žalovanému účtoval poplatek za přečerpání úvěrového rámce. 6. Z dopisu z 9. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s placením povinné minimální splátky úvěru o více než 30 dní přistoupil k zesplatnění celé své pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru, a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 43 722,05 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 37 142,05 Kč, poplatků ve výši 2 985 Kč a úroku ve výši 3 595 Kč, a to ve lhůtě do 23. 2. 2022. Prostřednictvím uvedeného dopisu byl současně žalovanému vyúčtován poplatek za jeho odeslání ve výši 600 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 16. 11. 2022, jakož i z přílohy [číslo] k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z 21. 11. 2022, bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla k 21. 11. 2022 postoupena na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 25. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ho, aby dluh napříště plnil ve prospěch žalobkyně. 9. Z předžalobní výzvy ze 4. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 57 911,89 Kč vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě do 19. 4. 2023 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému téhož dne. 10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], a žalovaným byla dne 9. 8. 2005 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalovaný od zmíněné společnosti a následně (poté, kdy došlo nejprve k vkladu části podniku [právnická osoba] označené jako„ Kreditní karty“ do společnosti [právnická osoba] a poté k zániku [právnická osoba], v důsledku vnitrostátní fúze sloužením s právním předchůdcem žalobkyně) od právního předchůdce žalobkyně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, přičemž mu byl stanoven úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splácet v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však neplnil řádně, proto právní předchůdce žalobkyně dopisem z 9. 2. 2022 celý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 43 722,05 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 37 142,05 Kč, poplatků ve výši 2 985 Kč a úroku ve výši 3 595 Kč, a to ve lhůtě do 23. 2. 2022. Následně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy s účinností k datu 21. 11. 2022 na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k plnění předžalobní výzvou ze 4. 4. 2023. 11. Soud ve věci s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, aplikoval právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů. Po právní stránce tedy posoudil věc jako spor z úvěrové smlouvy uzavřené podle § 497 a násl. obch. zák. Současně dovodil, že s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 4. 2020 novelizováno ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), na věc dopadá i aktuální právní úprava obsažená v § 122 odst. 4 ZSÚ, neboť posuzovaná smlouva nepochybně splňuje náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák. 13. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 15. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 16. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 17. Podle čl. II. odst. 1 zák. č. 186/2020 Sb. platí, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. po 24. 4. 2020), použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb., § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ ve znění účinném ode dne nabytí účinnost