9 C 36/2023-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě 21. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 12 889,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení, a to z titulu žalovaným neuhrazené ceny za služby třetích stran, které žalobkyně prostřednictvím své telekomunikační sítě zprostředkovala žalovanému. Mezi oběma účastníky byla dne 21. 6. 2017 uzavřena účastnická smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací. Na základě uvedené smlouvy mimo jiné zprostředkovala žalovanému služby třetích stran, konkrétně tzv. m-platby, přičemž žalovaný byl dle smlouvy povinen za tyto služby žalobkyni uhradit vyúčtované ceny. Žalobkyně fakturou splatnou k 20. 3. 2021 vyúčtovala žalovanému cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 5 799,87 Kč a fakturou splatnou k 20. 4. 2021 cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 7 089,81 Kč. Vzhledem k tomu, že jí žalovaný doposud neuhradil ani část těchto vyúčtovaných cen, domáhala se jejich zaplacení podanou žalobou, a to včetně zaplacení úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti mladší ze shora uvedených faktur (tj. od 21. 4. 2021) do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby v ujednaném rozsahu a žalovaný se zavázal hradit za tyto služby sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 24 měsíců, a to k telefonnímu číslu [číslo]. Nedílnou součást uvedené účastnické smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“). Dle čl. 3 [číslo] VOP některé služby, které lze užívat prostřednictvím sítě žalobkyně, neposkytovala žalovanému přímo žalobkyně, ale jiné subjekty, a to za podmínek, které si žalovaný s těmito subjekty sjednal. Žalovaný byl v uvedeném ustanovení informován o tom, že veškeré pohledávky, které vzniknou třetí straně za žalovaným v případě, že žalovaný využije službu třetí strany, příslušná třetí strana vždy postupuje na žalobkyni, která je oprávněna cenu za tyto služby žalovanému vyúčtovat a v případě, že ji neuhradí, ji může po žalovaném vlastním jménem a na vlastní účet i vymáhat. 5. Z podrobného výpisu služeb poskytnutých žalobkyní k telefonnímu číslu [číslo] v období od 6. 2. 2021 do 5. 3. 2021 bylo zjištěno, že v uvedeném období žalobkyně zprostředkovala žalovanému službu třetích stran, tzv. m-platbu, v celkem 13 případech. 6. Z podrobného výpisu služeb poskytnutých žalobkyní k telefonnímu číslu [číslo] v období od 6. 3. 2021 do 5. 4. 2021 bylo zjištěno, že v uvedeném období žalobkyně zprostředkovala žalovanému službu třetích stran, tzv. m-platbu, v celkem 19 případech. 7. Z faktury vystavené žalobkyní 6. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému mimo jiné cenu za služby třetích stran, které mu poskytla prostřednictvím své telekomunikační sítě v období od 6. 2. 2021 do 5. 3. 2021, a to konkrétně cenu za shora uvedené platební služby (m-platby) v celkové výši 5 799,87 Kč. Uvedená faktura byla splatná k datu 20. 3. 2021. 8. Z faktury vystavené žalobkyní 6. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému mimo jiné cenu za služby třetích stran, které mu poskytla prostřednictvím své telekomunikační sítě v období od 6. 3. 2021 do 5. 4. 2021, a to konkrétně cenu za shora uvedené platební služby (m-platby) v celkové výši 7 089,81 Kč. Uvedená faktura byla splatná k datu 20. 4. 2021 9. Z výpovědi z 30. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně písemně vypověděla shora uvedenou účastnickou smlouvu z důvodu dlouhodobého neplnění smluvních závazků ze strany žalovaného. 10. Z předžalobní upomínky z 5. 10. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu téhož dne odeslána žalovanému, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím své zástupkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 12 889,68 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu neuhrazené ceny za shora uvedené služby třetích stran ve lhůtě do 12. 10. 2022 s upozorněním, že pokud dluh nebude uhrazen dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 6. 2017 uzavřena účastnická smlouvy [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací, v jejichž rámci žalovanému mimo jiné prostřednictvím své telekomunikační sítě zprostředkovávala služby poskytované třetími stranami, mimo jiné též platební služby„ m-platba“, a to k telefonnímu číslu [číslo]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že bude žalobkyni hradit vyúčtovanou cenu za jí poskytnuté služby, přičemž ve vztahu ke službám, které neposkytovala přímo žalobkyně, ale třetí strany prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně, byl žalovaný ve VOP žalobkyně, které tvořily nedílnou součást shora uvedené účastnické smlouvy, informován o tom, že žalobkyně je oprávněna mu účtovat cenu za tyto služby vlastním jménem a na vlastní účet a tímto způsobem případně i vymáhat pohledávky na zaplacení ceny za poskytnuté služby třetích stran, neboť tyto pohledávky byly na žalobkyni příslušnými třetími stranami vždy postoupeny. Fakturou splatnou k 20. 3. 2021 byla žalovanému vyúčtována cena za poskytnuté platební služby m-platba v období od 6. 2. 2021 do 5. 3. 2021 v celkové výši 5 799,87 Kč, fakturou splatnou k 20. 4. 2021 pak cena za tytéž platební služby poskytnuté v období od 6. 3. 2021 do 5. 4. 2021 ve výši 7 089,81 Kč. Dopisem z 30. 3. 2022 žalobkyně z důvodu dlouhodobého neplnění smluvních závazků ze strany žalovaného písemně vypověděla shora uvedenou účastnickou smlouvu. Následně předžalobní upomínkou z 5. 10. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě nezaplacené ceny za poskytnuté platební služby v celkové výši 12 889,68 Kč. 12. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé. V posuzovaném případě se totiž žalobkyně domáhala zaplacení ceny za zprostředkování služeb třetích stran. Taková činnost přitom představuje výjimku uvedenou v ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které na jedné straně definuje, co se rozumí„ službou elektronických komunikací“, zároveň však také stanoví, jaké služby pod tento pojem zahrnout nelze (služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací). Jak je uvedeno ve zmíněném rozhodnutí zvláštního senátu, jež se týkalo skutkově obdobného případu, v případě zprostředkovaných služeb třetích osob se jedná o„ výjimku patrnou z formulace citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, kterou se rozumí služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich obsahu, poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby“. Vzhledem k tomu, že zprostředkování služeb třetí osoby nespadá mezi služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, není spor týkající se takových služeb oprávněn rozhodovat Český telekomunikační úřad, nýbrž takový spor spadá d