10 C 227/2024-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne 13 4. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 13. 4. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 177 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 20. 5. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 2 755 Kč. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 27. 5. 2023, 3. 6. 2023, 10. 6. 2023, 19. 6. 2023 a 4. 7. 2023) Celková výše dluhu žalovaného, činí 14 677 Kč - jistina + poplatek ve výši 12 177 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 4. 2023 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to konkrétně ode dne 21. 5. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 13. 6. 2024, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 1 135 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 17. 6. 2024, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vycházela z výplatních pásek žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že jeho čistá mzda v únoru 2023 ve výši 37 073 Kč a v březnu 2023 ve výši 42 104 Kč. Průměrný měsíční příjem žalovaného tedy činil 39 589 Kč. Žalovaný uvedl své výdaje částkou 15 000 Kč. Žalovanému pak nadále zbývalo 24 589 Kč. Bylo tedy v jeho silách částku 12 177 Kč žalobkyni ve sjednaném termínu vrátit, a to s měsíční rezervou 12 412 Kč3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí.5. Ze smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek a výpisů z běžného účtu vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 13. 4. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 13. 4. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 177 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 20. 5. 20236. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh zaplatil 2 755 Kč a bylo jistě na žalovaném, aby případně tvrdil opak, tedy že na dluh zaplatil více nebo že jej zaplatil zcela. Takové tvrzení však žalovaný neučinil, soud tedy vcházel z uvedeného tvrzení žalobkyně. Z toho by tedy vyplývalo, že požadované nároky jsou zcela v souladu s uzavřenou smlouvou o zápůjčce Pokud bychom mohli hodnotit smlouvu o zápůjčce jako platnou, svědčil by bezpochyby žalovaný nárok zcela žalobkyni.7. Jak shora uvedeno žalobkyně tvrdila, že prověřila takzvanou úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila z výplatních pásek žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného byla v únoru 2023 ve výši 37 073 Kč a v březnu 2023 ve výši 42 104 Kč. Průměrný měsíční příjem žalovaného tedy činil 39 589 Kč. Žalovaný pak uvedl své výdaje částkou 15 000 Kč. Žalovanému pak dle žalobkyně nadále zbývalo 24 589 Kč. Z této úvahy lze jistě souhlasit s prověřením příjmů žalovaného, kdy bylo z výplatních pásek zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 39 589 Kč. Pokud jde o jeho výdaje žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že tyto činí 15 000 Kč, které však nebylo ničím doloženo, zřejmě z důvodu, že se tato částka jevila jako dostatečně vysoká a z toho důvodu neměla žalobkyně dle své úvahy důvod o této částce pochybovat. Je však zřejmé, že žalovaný na dluh nic nezaplatil a vzhledem k tomu, že toto tvrzení nebylo nijak doloženo, ani blíže strukturováno, je nutno na ně pohlížet s pochybnostmi. Jinými slovy dle názoru soudu byl zde důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyly výdaje spotřebitele dostatečně a řádně prověřeny, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, poníženou o zaplacenou částku 2 755 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně i žalovaný měla úspěch i neúspěch v zásadě v podobné míře. Proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.13. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.c) sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.