10 C 68/2024-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalovaná uzavřela v souladu s ustanovením článku 8.7. Obchodních podmínek Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, prostřednictvím komunikace na dálku (Online , právnická osoba, ) dne 24. 10. 2019. Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobkyní žalované dne 1. 11. 2019 vyplacena zápůjčka ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku (dále také jako celkový dluh) ve výši 57 970 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 25 970 Kč a administrativní poplatek ve výši 15 000 Kč, celkem 57 970 Kč, a to ve 59 měsíčních splátkách po 967 Kč a v 60té (závěrečné splátce) ve výši 917 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 9. 12. 2019. Žalovaná však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradila pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením článku 11 Smlouvy o zápůjčce ve spojení s ustanovením v článku 13., právnická osoba, podmínek zesplatnila, a to ke dni 10. 7. 2023 (když žalovaná své prodlení nenapravila ani do třiceti dní od písemné výzvy k nápravě). S ohledem na prodlení žalované eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku v celkové výši 22 606,89 Kč, sestávající z dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 10 768 Kč (na jistině zápůjčky žalovaný do dne zesplatnění uhradil celkem 6 104 Kč). Dále věřitel na úhradu jistiny při zesplatnění započetl dílčí úhradu ve výši 128 Kč. Žalovaná ode dne zesplatnění z dlužné nesplacené části jistiny zápůjčky ve výši 10 768 Kč uhradila celkem částku ve výši 7 000 Kč, žalobkyně tak nadále eviduje dluh na jistině ve výši 3 768 Kč. Na neuhrazených obchodních úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 2 927 Kč (na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 23 352 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 20 425 Kč a ode dne zesplatnění ke dni 21. 2. 2024 žalovaná neuhradila žádnou částku. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 2 000 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 11 250 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 9 250 Kč a ode dne zesplatnění ke dni 21. 2. 2024 žalovaná neuhradila žádnou částku. S ohledem na to, že žalovaná nehradila své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje žalobkyně úhradu zákonného úroku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž byla žalovaná v prodlení, zvýšené o 8 %. Za dobu do zesplatnění požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení neuhrazených částí zápůjčky (respektive z jejích neuhrazených splátek) v celkové částce 767,40 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit svůj dluh sestávající po zesplatnění z nesplacených částí zápůjčky (tedy z neuhrazené jistiny, neuhrazeného obchodního úroku, neuhrazených administrativních poplatků a účelně vynaložených nákladů) za dobu do první splátky po zesplatnění, požaduje žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky za dobu od zesplatnění do data 21. 2. 2024 v celkové částce 1 544,49 Kč, celkem tedy 2 311,89 Kč. Podle článku 13.3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce je žalobkyně oprávněna uplatnit vůči žalované smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, a to ve výši dle sazebníku. Žalovaná a věřitel dohodli, že v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se splácením jakékoliv Splátky, je věřitel oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.1.A Sazebníku, tedy pokutu ve výši 0,5% denně z aktuální výše dlužné Splátky, počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne příslušného zákonného limitu, tedy 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou Splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li Klient v prodlení s více než 1 Splátkou. Smluvní pokuta tak činí 7 380 Kč. S ohledem na to, že žalovaný dlužné platby po zesplatnění zápůjčky řádně neuhradil, je povinen uhradit za dobu od zesplatnění smlouvy o zápůjčce do dne, ke kterému žalobkyně příslušnou smluvní pokutu vyčíslil, tedy za dobu do 21. 2. 2024, smluvní pokutu v celkové výši 1 120 Kč. Z výše uvedených pokut (za dobu do zesplatnění a za dobu po zesplatnění) tak k doplacení zbývá celkem částka ve výši 8 500 Kč. Úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky (upomínečné/náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení dlužníka) dle článku 10 Smlouvy o zápůjčce, ve spojení s bodem II.2.A až II., právnická osoba, sazebníku úroků (ve sjednané paušální výši 4 000 Kč) požaduje žalobkyně ve výši 3 100 Kč, kdy částka fakticky odpovídá skutečným nákladům na odeslání všech písemných upomínek. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit svůj dluh z nesplacených částí zápůjčky ani ke dni 21. 2. 2024 , požaduje žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky, tedy z částky 11 795 Kč i za dobu od 22. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, domnívá se, že není po právu, žalobou vznesený nárok proto neuznává. V dané věci byla úvěrová smlouva uzavřena s úrokovou sazbou ve výši 45 % p.a. a RPSN ve výši 89,1 % p.a., tedy při poskytnuté částce 17 000 Kč měla žalovaná za pravidelného běhu událostí (bez vzniku prodlení) žalobkyni vrátit částku 57 970 Kč. Vzhledem k okolnostem má žalovaná za to, že takto sjednaná výše úroků je zcela evidentně v rozporu s dobrými mravy. S přihlédnutím k tomu, že v době uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru byla průměrná úroková sazba nižší než 7 % p.a. je úvěr úročený sazbou více než jedenáctkrát vyšší. K tomu například Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 20 Cdo 2617/2020 ze dne 1. 6. 2021 v bodu 28. rozhodnutí uvádí, že „plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 68,66 % p.a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 94,96 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného“ S ohledem na neplatnost takového ujednání pak nelze uvažovat ani o jeho úpravě či moderaci na výši přiměřenou. Dále je zřejmé, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené mu § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 4. 1. 2019, dle něhož je poskytovatel úvěru dle odstavce prvého „posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Přičemž dle odstavce druhého poskytovatel „posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. “ Za nesporné a žalobkyní k důkazu doložené dokumentace se podává, že pro úvěruschopnost žalované vycházela z toho, že žalovaná má jediný zdroj příjmu, a to důchod ve výši 10 434 Kč. Tato částka je nižší než minimální mzda v roce 2019, kdy byla smlouva uzavřena. Jako výdaje pak vzala žalobkyně do úvahy nikoliv skutečné výdaje, ale výdaje na splátku jiných půjček ve výši 3 000 Kč a dále náklady na léky, služby apod. ve výši 2 000 Kč. Zcela absentuje dotaz či zhodnocení výše nákladů na bydlení (náklady dodávky vody, plynu, elektřiny a pod). Pro potřeby příspěvku na bydlení v roce 2019 pak činily normativní náklady na bydlení více než 4 000 Kč. Z úvahy žalobkyně pak vyplývá, že by žalovaná měla z příjmu 10 434 Kč uhradit své jiné úvěrové závazky, jakož i náklady na léky a služby, náklady bydlení (3 000 + 2 000 + 4 000) a splátku navrhovaného úvěru poskytnutého žalobkyní (967 Kč), zbylo by žalované na úhradu základních životních potřeb (jídlo, ošacení apod.) méně než 500 Kč na měsíc. Z informací, které měla žalobkyně k dispozici a které doložil k důkazu soudu je pak zřejmé, že žalovaná se musela nevyhnutelně dostat do obtíží se splácením nebo úhradou základních životních potřeb, což žalobkyně musela z poskytnutých dokladů seznat, nebo si pro adekvátní posouzení zjistit další okolnosti, což zřejmě neučinil. Následkem porušení této povinnosti je dle § 87 odst. 1 ZSU neplatnost smlouvy, jíž se tímto žalovaná výslovně dovolává. S ohledem na skutečnost, že jistina spotřebitelského