15 C 326/2023-55 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 12. 2023, doplněnou dne 14. 2. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 038,25 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 27 000 Kč, který měl žalovaný spolu s úrokem splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 572 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 15. 2. 2023 právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 32 705,34 Kč. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 31 307,34 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 29. 8. 2023 postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení neuhradil ničeho, po jejím postoupení rovněž tak. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 40 038,25 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 4 307,34 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 730,91 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 31 307,34 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 30 % ročně z částky 27 000 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 64,12 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 572 Kč. Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 75 456 Kč. Strany si pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Po případném zesplatnění úvěru si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou.5. Z listiny s názvem hodnocení klienta soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování žalovaného vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 26 300 Kč, výdaje včetně nákladů na bydlení má ve výši 8 408 Kč měsíčně.6. Z detailů transakcí na č. l. 46 – 49 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného za červenec 2022 až říjen 2022 činil 26 265,25 Kč.7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 4. 11. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovaného v této databázi.8. Z výpisu z nebankovních registrů klientských informací ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovaného v této databázi.9. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy České spořitelny, a. s. ze dne 2. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 14. 11. 2022 částku 27 000 Kč.10. Z dopisu ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval ho k úhradě dlužné částky.11. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, včetně přílohy č. 1 k tomuto prohlášení, učiněného dne 31. 8. 2023 právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.12. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému téhož dne.13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 6. 11. 2023.14. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 11. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně uhradí úrok, jehož výše činila 64,12 % z poskytnuté jistiny ročně. Celkem tak činila výše splátky úvěru 1 572 Kč měsíčně, přičemž žalovaný měl uhradit celkem 48 měsíčních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 15. 2. 2023 úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.15. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“).16. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.19. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.23. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovan