17 C 104/2024-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 4. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 81 833,40 Kč s úrokem od 12. 11. 2022 do 18. 10. 2023 v kapitalizované výši 3 631,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2023 do 29. 2. 2024 v kapitalizované výši 4 209,39 Kč a z částky 84 147,75 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 12. 11. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 85 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a další sjednané povinnosti; celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 129 770,97 Kč, v měsíčních splátkách ve výši 1 544,01 Kč (poslední splátka ve výši 1 618,14 Kč – pozn. soudu).5. Z výpisů z úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že platbou ze dne 12. 11. 2022 žalobkyně převedla žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč, a že za období od poskytnutí úvěru do prosince 2023 žalovaný splatil žalobkyni celkem 11 662,35 Kč.6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 14. 2. 2024 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmu ve výši 38 229 Kč měsíčně, z údaje o dosavadních interních splátkách na 7 předchozích úvěrů v celkové výši 13 660,32 Kč měsíčně a z údaje o ostatních výdajích v nulové výši.7. Z výpisů z běžného účtu vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši, která odpovídá údaji, ze kterého vycházela žalobkyně, a ostatní výdaje (kromě dosavadních interních splátek ve výši 13 660,32 Kč – pozn. soudu) ve výši, která zdaleka neodpovídá údaji 0 Kč měsíčně, ze které vycházela žalobkyně, když celkové měsíční výdaje žalovaného (tj. včetně všeho – pozn. soudu) za listopad 2022 činily 126 990,20 Kč, za říjen 2022 činily 144 286,46 Kč, za září 2022 činily 45 299 Kč, za srpen 2022 činily 68 144,52 Kč, za červenec 2022 činily 225 107,92 Kč a za červen 2022 činily 54 208,32 Kč; z tohoto výpisu vzal soud rovněž za prokázané, že dne 7. 10. 2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 70 000 Kč a dne 8. 7. 2022 ve výši 210 000 Kč (tj. celkem 280 000 Kč – pozn. soudu).8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 29. 2. 2024 včetně poštovního podacího archu na č. l. 32 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku.9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když jenom za poslední 4 měsíce před poskytnutím úvěru žalovaný čerpal úvěry v celkové výši 280 000 Kč, žalobkyni splácel na 7 předchozích úvěrů celkem 13 660,32 Kč měsíčně, a jeho pravidelné měsíční výdaje zdaleka neodpovídaly jeho příjmům.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 73 337,65 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru a částečným plněním v celkové výši 11 662,35 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.15. Jen pro úplnost soud doplňuje, že odpovídá-li takto určená výše pravidelné měsíční splátky tomu, co bylo neplatně ujednáno mezi stranami, nemění to nic na tom, že spotřebitelský úvěr neměl být žalovanému poskytnut.16. Žalobkyně nárokovala celkem 96 330,64 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 6 655,95 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 73 337,65 Kč (tj. 76,1 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 52,2 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 092 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 14 338,50 Kč [odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 10 950 Kč za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba) a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.