17 C 235/2024-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 15 934 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 9. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 449,63 Kč ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 8. 2023, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 300 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 21. 8. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 12 300 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 15 934 Kč, do 20. 9. 2023. Z odpovědi na žádost o součinnost na č. l. 42 spisu vzal soud za prokázané, že platbou ze dne 21. 8. 2023 žalobkyně převedla částku 12 300 Kč na účet žalované; z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila žalobkyni ničeho.4. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 5. 2024 včetně podacího lístku na č. l. 29 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.10. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované, když k údajům o příjmu a výdajích žalované, ze kterých žalobkyně při svém posouzení vycházela, chybí podkladový materiál.13. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 12 300 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru a plněním v nulové výši, v době přiměřené jejím možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.14. Žalobkyně nárokovala celkem 20 036,77 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 653,14 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 12 428,55 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 128,55 Kč – tj. 62 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 24 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.