17 C 247/2023-83 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 96 644,78 Kč s úrokem ve výši 7,80 % ročně z částky 85 565,05 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 565,05 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení ze smlouvy o úvěru registrační číslo , hodnota, ze dne 13. 10. 2015, na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách ve výši 2 675 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný a , jméno FO, (dále jen „, Anonymizováno, . , Anonymizováno, .“) jako úvěrovaní uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen „smlouvu“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaní se zavázali vrátit žalobkyni 188 367 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2 675 Kč.5. Z interního účetního dokladu ze dne 13. 10. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč na účet uvedený žalovaným platbou ze dne 13. 10. 2015. Z historického výpisu o úvěru na č. l. 74 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaní za období od poskytnutí úvěru do 21. 3. 2018 splatili žalobkyni celkem 89 687,19 Kč.6. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 12. 10. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údaje o příjmu žalovaného z podnikání (po zohlednění všech výdajů z podnikání) ve výši 30 417 Kč, výdajích žalovaného spojených s bydlením ve výši 100 Kč, ostatních výdajích ve výši 500 Kč, celkové výše hypotečních úvěrů 400 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 597 Kč a celkové výše limitů povolených debetů/kontokorentů 100 000 Kč, z toho konsolidováno/sníženo o 50 000 Kč.7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě pohledávky z úvěru ze dne 27. 7. 2023 včetně dodejky na č. l. 26 p. v. spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 27. 7. 2023, ve které vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu do 7 dnů, a že zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 28. 7. 2023.8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).11. Podle § 3000 obč. zák. poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.12. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., když ve vztahu k údajům o příjmu a výdajích žalovaného nepředložila soudu žádný podkladový materiál, a ohledně poměrů , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . není ani patrné, z jakých údajů vycházela. Pokud jde o výdaje žalovaného, tak ty jsou rozdílně uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr (3 197 Kč) a v žalobních tvrzeních (33 215 Kč), přičemž kdyby žalobkyně vycházela z posledně uvedené částky výdajů, tak tyto výdaje převyšují žalovaného (tvrzený) příjem (30 417 Kč), takže není zřejmé, jak měl být žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zbývá doplnit, že splatnost pohledávky žalobkyně na vydání toho, co bylo plněno z neplatné smlouvy, nastala uplynutím lhůty k plnění, určené žalobkyní, počítané od doručení (předžalobní) výzvy k plnění do sféry žalovaného.15. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že porušení povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek pouze relativní neplatnost, když závěr o absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání postiženého takovou vadou je součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. jeho rozsudek ze dne 27. 4. 2023, sen. zn. 29 ICdo 16/2023), Ústavního soudu (srov. jeho nález ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20) i Soudního dvoru Evropské unie (srov. jeho rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, ve věci , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, ).16. Proto soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 a násl. obč. zák., když uložil žalovanému, aby vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 150 000 Kč, ponížené o částečné plnění v celkové výši 89 687,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.17. Žalobkyně nárokovala celkem 152 787,25 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 19 206,63 Kč a jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 36 935,84 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 69 443,91 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dní vyhlášení rozsudku činil 9 131,10 Kč); převážně úspěšnému žalovanému potom žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.