17 C 267/2023-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 684 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 12. 2021 do zaplacení, sestávající z jistiny úvěru ve výši 11 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od 3. 12. 2021 do 3. 3. 2022 v kapitalizované výši 1 035 Kč ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11. 2021, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 11 500 Kč, neboť žalovaná neuhradila na úvěr ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 2. 11. 2021 a ze sdělení banky (na č. l. 50 spisu) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč převodem na bankovní účet žalované z téhož dne.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2023 včetně podacího lístku (na č. l. 30 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku.6. Z ostatních listinných důkazů sodu nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2).9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované jen na základě údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr (případně z registrů).10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 11 500 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 0 Kč, v době přiměřené jejím možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.11. Žalobkyně nárokovala 18 829,39 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 3 110,39 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 11 500 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 22 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku