17 C 274/2023-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, ., (dále jen „společnosti E“) domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 4 750,61 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 204,87 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 974,47 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 465,15 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 887,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 279,76 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 31. 1. 2021 do 1. 4. 2023 v kapitalizované výši 2 177,19 Kč a z částky 4 750,61 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení do 1. 4. 2023 v kapitalizované výši 1 327,19 Kč a z částky 4 955,48 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2019, na jejímž základě společnost E poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2019 včetně přílohy č. 1 – předpisu splátek vzal soud za prokázané, že společnost E a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě společnost E poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit společnosti E celkem 27 183 Kč v 17 měsíčních splátkách ve výši 1 577 Kč. Z listiny na č. l. 14 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 17 900 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek v listinné podobě vzal soud za prokázané, že společnost E postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni; z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost E oznámila postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 11. 5. 2023.6. Z výzvy k úhradě se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného jenom na základě údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr.12. Tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, soud neuvěřil, neboť takové listiny nebyly soudu předloženy; z důvodu hospodárnosti přitom nenařizoval jednání jenom za účelem poučení žalobkyně o hrozícím neúspěchu, neboť z jejího vyjádření jasně vyplynulo, že uvedenými listinami nedisponuje.13. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla (prázdnou) pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť žalovaný byl povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 13 000 Kč, což již učinil platbami v celkové výši 17 900 Kč.15. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.