17 C 33/2024-82 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 12 671,05 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně za období od 23. 2. 2022 do 30. 11. 2022 v kapitalizované výši 501,38 Kč a z částky 9 971,05 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení za období od 23. 2. 2022 do 30. 11. 2022 v kapitalizované výši 1 145,43 Kč a z částky 9 971,05 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , v niž se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr do limitu 10 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty ze dne 23. 2. 2022 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč. Z výpisů ke kreditní kartě za období od února 2022 do srpna 2023 (na č. l. 15-25 spisu) a z platební historie na č. l. 66-68 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 20 832,33 Kč a splatil celkem 11 279,41 Kč.5. Z tvrzení žalobkyně a z vyjádření k posouzení procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 76 spisu vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 23. 2. 2022, kde žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 29 842 Kč a měsíční výdaje ve výši 0 Kč, z interní informace o měsíční splátce na jiný úvěr od společnosti , Anonymizováno, ve výši 8 573,61 Kč a z existence další měsíční splátky na úvěr od jiné společnosti ve výši 100 Kč, zjištěné z veřejných databází, a že do výdajů žalovaného byla dále započtena částka životního minima a normativních nákladů na bydlení.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy č. 1 na č. l. 37, z potvrzení na č. l. 38 spisu a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 včetně doručenky na č. l. 40 spisu vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o příjmech žalovaného chybí podkladový materiál, údaj o výdajích ve výši 0 Kč (kromě splátek předchozích úvěrů) je zjevně nepravdivý, a jeho absenci nelze kompenzovat výpočtem vycházejícím z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, a konečně není ani zřejmé, jakým způsobem byl zohledněn způsob plnění dosavadních dluhů (míněno interního dluhu s měsíční splátkou ve výši 8 573,61 Kč).13. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen postupně načerpanou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 832,33 Kč, poníženou o částečné plnění v celkové výši 11 279,41 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.15. Žalobkyně nárokovala celkem 16 342,77 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 899,96 Kč a zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 124,95 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 9 552,92 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 17 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.