17 C 377/2023-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 24 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 1. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 327 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 18 900 Kč, nejpozději do 7. 12. 2022. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 2 p. v. spisu vzal soud za prokázané, že výše úvěru byla následně navýšena o částku 5 000 Kč, na základě žádosti žalovaného ze dne 24. 11. 2022. Z výpisu z běžného účtu na č. l. 14 a násl. spisu a ze sdělení , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . ze dne 3. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že na účtu žalovaného se nacházejí příchozí platby ve výši 15 000 Kč ze dne 7. 11. 2022 a ve výši 5 000 Kč ze dne 24. 11. 2022.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť nepředložila soudu procesní materiál ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 20 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru (tj. 15 000 Kč + 5 000 Kč) a plněním v nulové výši (bonus ve výši 1 233 Kč nelze považovat za částečné plnění – k tomu srov. tvrzení na č. l. 38 spisu), v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně nárokovala celkem 38 326,13 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 5 894,13 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 20 000 Kč (tj. 52,2 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 4,4 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 499 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.