17 C 54/2024-87 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „banky“) domáhala zaplacení 12 110,98 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně od 18. 11. 2021 do 31. 8. 2022 v kapitalizované výši 948,35 Kč a z částky 8 810,98 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od 18. 11. 2021 do 31. 8. 2022 v kapitalizované výši 1 203,10 Kč a z částky 8 810,98 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ; žalovaný porušil povinnost splácet úvěr řádně a včas, takže banka prohlásila úvěr za splatný dne 31. 8. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podání doručeným soudu dne 3. 6. 2024 žalobkyně vzala žalobu (částečně) zpět co do zaplacení 2 403,17 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení od 22. 5. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 403,17 Kč platbou ze dne 21. 5. 2024 (po podání žaloby).4. Proto soud postupoval podle § 96 odst. 2 věty I zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť žaloba byla vzata zpět dříve, než začalo jednání.5. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když věc rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty ze dne 6. 6. 2019 vzal soud za prokázané, že banka se zavázala poskytovat žalovanému revolvingový úvěr do výše 10 000 Kč. Z výpisů ke kreditní kartě vzal soud za prokázané, že dluh žalovaného měl ke dni 31. 8. 2022 činit 13 459,33 Kč; přitom do této částky byly kromě jistiny úvěru zahrnuty také úroky za nákupy, výběry hotovosti a převody (v různých výších), poplatky za překročení úvěrového rámce (vždy ve výši 300 Kč) a poplatky za zaslání upomínky (vždy ve výši 600 Kč), které za období od září 2019 do srpna 2022 činily celkem 10 105,66 Kč; z tvrzení žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že žalovaný hradil žalobkyni částku 2 403,17 Kč platbou ze dne 21. 5. 20247. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 5. 2024 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 12 000 Kč měsíčně, dosavadních interních splátkách ve výši 4 363,63 Kč měsíčně, dosavadních externích splátkách ve výši 2 014 Kč měsíčně a ostatních výdajích žalovaného v nulové výši. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 22. 5. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaný pobíral příjem ve výši odpovídající údaji, ze kterého vycházela banka při svém posouzení.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy č. 1 – seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že banka a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným; ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 vzal soud za prokázané, společnost I a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že banka poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když údaj o nulových výdajích žalovaného (kromě splátek předcházejících úvěrů), ze kterého při svém posouzení vycházela, je zjevně nepravdivý. Jen pro úplnost soud doplňuje, že z posouzení úvěruschopnosti žalovaného není ani patrné, jakým způsobem banka zohlednila způsob plnění dosavadních (interních) dluhů žalovaného (se splátkami v celkové výši 4 363,63 Kč měsíčně), a že závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, neprospívá skutečnost, že při příjmu ve výši 12 000 Kč měsíčně žalovaný již splácel na dosavadní dluhy celkem 6 377,63 Kč měsíčně.15. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.16. Žalobkyně měla jen právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru, tedy ne již na zaplacení poplatků ani úroků; odečtením neoprávněně účtovaných položek potom soud dospěl k závěru, že ke dni 31. 8. 2022 pohledávka existovala ve výši 3 357,67 Kč (účtováno celkem 13 459,33 Kč, z toho neoprávněně celkem 10 105,66 Kč). Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 950,50 Kč, která je rozdílem jen mezi (oprávněně účtovanou) jistinou spotřebitelského úvěru a částečným plněním ve výši 2 403,17 Kč (v průběhu řízení), v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě II. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě III. výroku.17. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (i po přičtení částečného zastavení řízení pro chování žalovaného jako úspěchu) a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.