17 C 92/2024-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 11 329 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 11. 2023 do 28. 11. 2023 v kapitalizované výši 83,80 Kč a od 29. 11. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 7. 2023, na jejímž poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. 7. 2023 vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 10 429 Kč, splatnou dne 10. 8. 2023. Z opisu výpisu proplacení smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč platbou ze dne 11. 7. 2023. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad na č. l. 28 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho.5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 28. 11. 2023 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmu ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč. Z úvěrové zprávy vzal soud za prokázané, že žalovaný v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru splácel na úvěr ze dne 11. 11. 2009, přičemž šlo o kontokorentní úvěr s rámcem ve výši 5 000 Kč a využitá částka činila 5 075 Kč.6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o příjmech žalovaného chybí podkladový materiál, a jeho výdaje (kromě předcházejícího úvěru) byly stanoveny pouze odhadem vycházejícím z částky životního minima jednotlivce.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.13. Žalobkyně nárokovala celkem 12 490,46 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 077,66 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 10 000 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 60,20 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.