6 C 104/2024-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 102 470,69 Kč. V žalobě uvedla, že žalovaná dne 10. 3. 2020 uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,38% z výše sjednaného úvěrového rámce, tedy na 2 380 Kč měsíčně. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 107 816,34 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 95 980 Kč. Částečné úhrady byly započítány na úrok, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 15. 11. 2023 zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 102 470,69 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 99 935,23 Kč, poplatků za pojištění ve výši 635,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok zkapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 15 468,85 Kč, dále úrok ve výši 23,88% ročně z jistiny 99 935,23 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 437,5,3 Kč za období od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 a běžící 15% roční úrok z prodlení z částky 102 470,69 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a k doložení listinných důkazů prokazujících toto zkoumání. Z listin připojených k žalobě vyplývá, že žalovaná byla vdovou, bydlela v podnájmu se dvěma dětmi, byla na mateřské dovolené. Výši příjmu uvedla v částce 28 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti byly 24 000 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z lustrací žalované v registrech NRKI, ISIR a CEE s negativním výsledkem. Žalovaná nebyla v prodlení s žádnými splátkami, a to ani v minulosti. Na předmětnou smlouvu po dobu delší než tři roky hradila. Žalobkyně vycházela z příjmu klienta ve výši 28 500 Kč, od kterého odečetla životní minimum žalované a dvou dětí, dále odečetla splátky u jiných společností ve výši 4 682 Kč a zbývající částka na klienta činila 14 018 Kč, na domácnost potom 11 169 Kč, a to i po započtení výše splátky schváleného úvěru ve výši 2 380 Kč měsíčně. Žalovaná tedy i z částky 11 169 Kč byla schopna úvěr platit.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy – flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 10. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 100 000 Kč s výší minimální měsíční splátky 2,38% z úvěrového rámce, tj. 2 380 Kč, s roční úrokovou sazbou 23,88% a RPSN 26,68%. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ opoždění se zaplacením splátky.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že po uzavření smlouvy o úvěru bylo v rozmezí mezi 10. 3. 2020 a 31. 3. 2020 vyčerpáno 98 828,78 Kč. Žalovaná následně úvěr splácela měsíčními splátkami po 2 400 Kč měsíčně, přitom průběžně určité menší částky zase čerpala. Z rekapitulace vyplývá, že celkem načerpala částku 107 816,34 Kč a uhradila 95 980 Kč, když tato částka 95 980 Kč byla započtena na úhradu jistiny ve výši 7 881,11 Kč, úroku za hotovostní transakce ve výši 32 168,95 Kč, úroku za pojistné ve výši 73,91 Kč, pojištění 8 472,80 Kč, úroku ve výši 47 043,23 Kč, poplatku za výběr z ATM 340 Kč.7. Dopisem ze dne 15. 11. 2023 žalobkyně zesplatnila revolvingový úvěr v částce 111 811,13 Kč8. Předžalobní výzva k plnění byla žalované zaslána dopisem ze dne 5. 12. 2023, v němž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 113 370,97 Kč nejpozději do 12. 12. 2023.9. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztah vznikl) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.14. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatné, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalované úvěr splácet. Ve formuláři příjmů žalovaná uvedla příjem ve výši 28 500 Kč měsíčně, přičemž měla být na mateřské dovolené. Žádný doklad prokazující tvrzení žalované o výši příjmu nebyl soudu doložen. Soudu i přes výzvy nebyl doložen ani výpis z účtu žalované za poslední 3 měsíce, z něhož by bylo možno zjistit výdaje žalované. Pokud sama žalovaná v žádosti uvedla měsíční výdaje domácnosti v částce 24 000 Kč, tak je zřejmé, že již nebyl prostor pro to, aby jí byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s měsíční splátkou 2 380 Kč. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doložení konkrétních listin, na jejichž základě zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy k předložené potvrzení o výši příj