6 C 143/2024-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 000 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru poskytnutému žalovanému ve výši 90 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2022. Jelikož žalovaný neplnil podmínky smlouvy o úvěru, žalobkyně úvěr ke dni 9. 11. 2023 zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 90 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne 14. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 90 000 Kč s úrokovou sazbou 26% ročně na dobu 72 měsíců, úvěr měl být splacen dne 15. 1. 2028. Za tuto dobu měl žalovaný zaplatit úroky v celkové výši 88 560 Kč. Z úvěru ve výši 90 000 kč byla částka 29 554 Kč zaslána na účet žalovaného, částka 46 946 Kč byla zaslána na účet žalobkyně jako věřiteli na úhradu předchozího úvěru dle smlouvy č. , hodnota, z 10. 1. 2022 a částka 13 500 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru. Náklady poskytovatele byly tvořeny náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele 5 800 Kč, odměna zprostředkovateli 5 400 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 1 800 Kč. Úvěr měl být splácen 72měsíčními splátkami po 2 480 Kč, které byly ještě o 1 412 Kč měsíčně navýšeny o doplňkovou službu Podpora. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 14. 1. 2022 zaslána na účet částka 29 554 Kč a částka 46 946 Kč byla zaslána na jiný účet žalobkyně.4. Z předchozí úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi týmiž účastníky dne 10. 1. 2022, tedy o 4 dny dříve, soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč, přičemž částka 36 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 9 000 Kč představovala náklady poskytovatele, a to náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele 4 900 Kč, odměna zprostředkovateli 2 700 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 900 Kč. Úvěr měl být splácen 72měsíčními splátkami po 1 158 Kč, které byly ještě o 789 Kč měsíčně navýšeny o doplňkovou službu Podpora5. Výzvou ze dne 9. 11. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 000 Kč nejpozději do 14. 12. 2023.6. Žalobkyně k výzvě soudu doložila doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to výpis z účtu žalovaného za měsíc listopad 2021 a výplatní pásku žalovaného za měsíc listopad 2021. Žalobkyně počítala s výší příjmu 30 282 Kč, s náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, s pravidelnými závazky ve výši 10 700 Kč (výživné 6 500 Kč a závazek vůči společnosti Acema ve výši 4 200 Kč), finanční zůstatek spotřebitele spočítala na 12 635 Kč. Z výpisu z účtu soud zjistil, že příjem žalovaného činil 30 282 Kč, výživné na nezletilé dítě činilo 6 500 Kč, dále jsou prováděny platby tak, že na konci měsíce se suma příjmů rovná sumě výdajů. Žalovaný tak hospodařil s prakticky nulovým přebytkem, když počáteční zůstatek činil 100 Kč a konečný zůstatek činil také 100 Kč. Podle výplatní pásky za měsíc listopad 2021 činil čistý příjem žalovaného částku 34 561 Kč. Lustrace v informačních systémech byly negativní. Žalobkyně se spokojila pouze s výpisem z účtu za tento jeden měsíc, jiné listiny nepředložila.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění platném v době uzavření smlouvy o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a mělo by se jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou zákona o spotřebitelském úvěru (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztahy vznikly) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když při tomto posouzení vycházela pouze z příjmů a výdajů žalovaného za jeden měsíc, a to za listopad 2021, kdy navíc příjmy a výdaje na účtu byly téměř totožné a žalovaný neměl žádnou rezervu, z níž by bylo možné usoudit, že je schopen daný úvěr s měsíční splátkou ve výši 3 893 Kč splácet. K řádnému prokázání úvěruschopnosti jsou dle názoru soudu potřeba minimálně 2měsíční výpisy z účtu, nejlépe výpisy za tři měsíce.13. Soud tedy posoudil danou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Jako absolutně neplatnou posoudil soud i úvěrovou smlouvu č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2021, která vycházela ze stejných údajů, tedy z výpisu z účtu z listopadu 2021. Soudu též není jasné, z jakého důvodu žalobkyně poskytla jen 4 dny po uzavření úvěru č. , hodnota, na částku 45 000 Kč žalovanému nový úvěr na celkovou částku 90 000 Kč, kterým byl splacen předchozí úvěr. Kromě toho, že žalovanému byly navíc poskytnuty finanční prostředky ve výši pouhých 29 554 Kč, tak měl žalobkyni zaplatit mnohem vyšší úrok a další poplatky.14. Na základě výše uvedeného soud postupoval podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v celkové výši 65 554 Kč. Z úvěru č. , hodnota, bylo žalovanému poskytnuto 36 000 Kč a z úvěru č. , h