6 C 168/2024-62 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 171,81 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 4. 202 ve výši 25 000 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 5 405 Kč. Žalobkyně požaduje zesplatněnou jistinu ve výši 24 171,81 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 488,89 Kč vypočítaný jako 23,82% úrok z 24 171,81 Kč od 16. 10. 2023 do 21. 3. 2024 a náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč za 2 upomínky.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne 18. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč (20 000 Kč úvěr a 5 000 Kč započteno na náklady na poskytnutí úvěru) s úrokovou sazbou 23,82 % ročně na dobu 72 měsíců, úvěr měl být splacen dne 15. 4. 2029. Za tuto dobu měl žalovaný zaplatit úroky v celkové výši 22 160 Kč. Náklady poskytovatele byly tvořeny náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na zpracování úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 2 500 Kč, odměna zprostředkovateli 1 500 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 500 Kč. Úvěr měl být splácen 72měsíčními splátkami po 655 Kč, které byly ještě o 426 Kč měsíčně navýšeny o doplňkovou službu Podpora, celkem činila měsíční splátka částku 1 081 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 20. 4. 2023 zaslána na účet částka 20 000. žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky, a to dne 20. 10. 2023 a dne 8. 11. 2023.4. Výzvou ze dne 21. 3. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 700,70 Kč nejpozději do 4. 4. 2024.5. Žalobkyně k výzvě soudu doložila doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to výpis z účtu žalovaného za měsíc leden, únor a březen 2023 a výplatní pásky žalovaného za stejné měsíce. Žalobkyně počítala s výší příjmu 32 748 Kč, s náklady na bydlení ve výši 7 145 Kč, s pravidelnými závazky ve výši 15 662 Kč (splátka úvěru ve výši 11 617 Kč a 2 splátky u , právnická osoba, . po 600 Kč a po 3 445 Kč. Finanční zůstatek spotřebitele spočítala na 7 660 Kč. Z výpisu z účtu soud zjistil, že příjem žalovaného skutečně činil částku okolo 32 000 Kč, SIPO činilo okolo 7 200 Kč měsíčně, dále jsou prováděny platby tak, že na konci měsíce se suma příjmů rovná sumě výdajů. Žalovaný tak hospodařil s prakticky nulovým přebytkem, když navíc každý z měsíců vyčerpal i kontokorent povolený do výše 5 000 Kč. Každý z posuzovaných 3 měsíců byl v minusu okolo 5 000 Kč. Lustrace v informačních systémech byly negativní.6. Daný spor je nutno posuzovat podle ustanovení smlouvy o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu i výplatní pásky žalovaného za 3 měsíce, nicméně z těchto údajů nemohla dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný sice měl příjem okolo 32 000 Kč, nicméně splácel již úvěry ve výši téměř 16 000 Kč měsíčně, na bydlení odcházela měsíčně částka asi 7 200 Kč. Jeho účet byl každý měsíc v minusu 5 000 Kč. Za této situace je zřejmé, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy či jsou minimálně ve stejné výši. Žalobkyně nepočítala s žádnou částkou na nákup základních životních potřeb, zejména potravin, drogerie apod. Žalobkyně sice vypočítala finanční zůstatek spotřebitele ve výši asi 7 660 Kč, nicméně údaje poskytnuté žalovaným tomu v žádném případě neodpovídaly.10. Soud tedy posoudil danou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, takže smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaný je povinen vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru po odečtení plateb, které na úvěr poskytl, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 14 595 Kč (20 000 Kč – 5 405 Kč zaplacených žalovaným), a to v době přiměřené jeho možnostem.11. Za dobu přiměřenou možnostem žalovaného přitom soud považuje období 3 měsíců. Soud tedy uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 14 595 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.12. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 088 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 24 171,81 Kč částku 1 259 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 171 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 171 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 14 595 Kč a neúspěch v částce 9 576,81 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 21 % svých účelně vynaložených nákladů řízení.14. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 8 648 Kč (3 úkony právní služby po 2 220 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21 % DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace ob