7 C 21/2024-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 22 699,27 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 31. 8. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 19 999,27 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 928,60 Kč, a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 673 Kč.2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) ze dne 31. 8. 2018 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalované možnost opakovaného čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového rámce, který činil 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,00 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Úroková sazba činila 22,99 % ročně. RPSN činilo 34,09 %. Úvěrový limit byl posléze navýšen až do výše 20 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet alespoň v minimální měsíční splátce ve výši 5 % z čerpaného úvěru, společně s úroky a poplatky v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Banka otevřela a vedla žalované úvěrový účet č. , č. účtu, a vydala žalované kreditní kartu.6. Z výpisů ke kreditní kartě , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil jednotlivé pohyby na účtu.7. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 11. 2022 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila pohledávku žalované ke dni 31. 10. 2022, a to z důvodu opakovaného prodlení s placením povinné minimální platby o více než 30 dní. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu, a to nejpozději do 15. 11. 2022. Dluh byl vyčíslen na 24 627,87 Kč, přičemž z toho poplatky činily 2 700 Kč a úroky činily 1 928,60 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla z , právnická osoba, . na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 pak přešla pohledávka za žalovanou ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . na současnou žalobkyni, toto rovněž vyplynulo ze seznamů postoupených pohledávek. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky oznámením ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 9. 10. 2023.9. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2023 pak bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornila na případné soudní vymáhání dlužné částky. Výzva byla odeslána žalované dne 9. 10. 2023, jak vyplývá z podacího archu.10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 31. 8. 2018 smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mohla žalovaná opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce, který byl navýšen na 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí náklady a poplatky související s úvěrem, a to v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž počet závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a na výši úhrad žalované, minimálně však měla žalovaná každý měsíc uhradit 5 % z vyčerpaného úvěrového rámce, a to do data splatnosti uvedeného v jednotlivých výpisech. Zápůjční úroková sazba činila 22,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit poplatky související s úvěrem. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, dostala se do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky.11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o.z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když žalované prokazatelně otevřela úvěrový účet č. , č. účtu, a vydala žalované kreditní kartu. Žalované tím ve smyslu shora citovaného ustanovení i dle příslušných smluvních ujednání vznikla povinnost splácet poskytnutý čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, a to alespoň v minimální výši 5 % z čerpaného úvěru dle stanovené splatnosti v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, které bylo podepřeno též předloženými výpisy z jejího účtu. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že žalobkyni sjednané splátky hradila řádně a včas, takovou skutečnost soudu nejen tvrdila, ale především prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení nečinná, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala.15. S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 22 699,27 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Nárok žalobkyně na smluvní úroky vyplývá z uzavřené smlouvy, nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.17. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 908 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 270,50 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč /převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé/ a za jeden úkon v poloviční výši za jednoduchou výzvu k plnění, tj. ve výši 150 Kč; tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 2 178,50 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.].18. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.