9 C 11/2024-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 50 081,19 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu nesplaceného dluhu žalovaného z úvěrové smlouvy. Mezi účastníky byla dne 14. 9. 2017 uzavřena rámcová smlouva č. 1645470, na jejímž základě žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Následně oba účastníci uzavřeli dne 20. 9. 2022 dodatek č. 4 k uvedené rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně dne 20. 9. 2022 žalovanému úvěr ve výši 52 107 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky splatí žalobkyni spolu s úrokem, jehož výše činila 17,9 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 027 Kč, které byly splatné vždy k 24. dni v měsíci počínaje 24. 10. 2022. Žalovaný hradil řádně splátky v období od 24. 10. 2022 do 24. 5. 2023. Počínaje splátkou splatnou ke dni 24. 6. 2023 žalovaný již splátky nehradil. Žalobkyně proto k datu 28. 8. 2023 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který sestával z dlužné jistiny ve výši 50 081,19 Kč a k datu zesplatnění kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 343,74 Kč, který odpovídal ve smlouvě sjednané sazbě 17,90 % ročně z dlužné jistiny z dobu od 24. 5. 2023 do 27. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že tyto dlužné částky žalovaný žalobkyni dobrovolně neuhradil, domáhala se jejich zaplacení podanou žalobou, a to včetně nároku na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny od 24. 5. 2023 do 27. 8. 2023 ve výši 2 343,74 Kč, běžícího smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 28. 8. 2023 do zaplacení, přičemž tento úrok v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), za dobu od 25. 9. 2023 do zaplacení ponížila na sazbu 15 % ročně odpovídající v dané době platné sazbě zákonného úroku z prodlení, a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu od 7. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, kterou má v Centrální evidenci obyvatel označenu jako adresu doručovací, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků řízení se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jejich souhlas předpokládal.4. Z rámcové smlouvy číslo 1645470, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 9. 2017, soud zjistil, že žalovanému byl na základě této smlouvy u žalobkyně zřízen účet č. , č. účtu, .5. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě č. 1645470 uzavřeného dne 28. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho shora uvedeném účtu kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč při sjednané roční úrokové sazbě 18,90 %.6. Z potvrzení z 20. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně na přání žalovaného převedla jeho kontokorent na půjčku s pravidelnou měsíční splátkou a současně kontokorent sjednaný dodatkem uvedeným v předchozím odstavci ukončila s tím, že žalovaný bude dluhy z tohoto kontokorentu hradit dle podmínek nové smlouvy o úvěru.7. Z dodatku č. 4 k rámcové smlouvě č. 1645470, uzavřeného dne 20. 9. 2022, soud zjistil, že se žalobkyně tímto dodatkem zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 52 107 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 19,7 % ročně, v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 027 Kč měsíčně, přičemž splátka měla být uskutečněna vždy k 24. dni v měsíci. V podmínkách pro užívání úvěru, které byly nedílnou součástí tohoto dodatku, bylo sjednáno, že v případě zesplatnění úvěru bude sazba obchodního úroku zafixována ke dni zesplatnění a úvěr bude touto sazbou úročen až do zaplacení. Kromě toho bude žalobkyně oprávněna požadovat i zákonný úrok z prodlení (část Několik bodů k uzavření smlouvy, bod 5 podmínek).8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za den 20. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný tohoto dne načerpal od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 52 107 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného k tomuto dni byl -51 093,65 Kč, konečný zůstatek 1 171,51 Kč.9. Ze splátkového kalendáře předloženého žalobkyní ze dne 28. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný v období od 24. 10. 2022 do 24. 5. 2023 úvěr splácel, ve většině případů v termínu splatnosti. Na splátku splatnou dne 24. 6. 2023 již žalovaný neuhradil ničeho, dlužná výše jistiny činila k tomuto datu 50 081,19 Kč. Poté již žalovaný žádné další platby neuskutečnil.10. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěru přistoupila k jednorázovému zesplatnění všech jeho dluhů z předmětné úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 52 424,93 Kč ve lhůtě do 6. 9. 2023. Současně žalovaného upozornila na to, že pokud uvedenou částku dobrovolně neuhradí, bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání.11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně na základě rámcové smlouvy ze 14. 9. 2017 zřídila a vedla žalovanému běžný bankovní účet č. , č. účtu, . Na tom mu nejprve na základě dodatku č. 1 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 28. 1. 2020 umožnila čerpat kontokorentní úvěr. Ten byl následně ukončen s tím, že dluh žalovaného byl převeden na úvěr s pravidelnou měsíční splátkou sjednaný v rámci dodatku č. 4 ke shora uvedené rámcové smlouvě, který účastníci uzavřeli 20. 9. 2022. Tímto způsobem došlo k sjednání nových podmínek úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 52 107 Kč, a to převodem na jeho shora uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 19,70 % ročně v ujednaných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s jejich splácením, což vedlo k tomu, že žalobkyně dopisem z 29. 8. 2023 celý poskytnutý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 52 424,93 Kč ve lhůtě do 6. 9. 2023.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.13. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Soud neopomenul obecnou zákonnou povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ“) ani to, že po nabytí účinnosti novely ZSÚ provedené zákonem č. 96/2022 Sb. je třeba s účinností od 29. 5. 2022 splnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, neboť uvedeným zákonem byla v § 87 odst. 1 ZSÚ zakotvena sankce absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro případ, kdy poskytovatel úvěru povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost svého klienta poruší. Na posuzovanou věc však dopadá výjimka stanovená v § 5 odst. 4 ZSÚ, podle něhož povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele nestíhá poskytovatele úvěru v případě, kdy se spotřebitelem uzavírá dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o jeho nárocích odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě.15. V řešené věci přitom původní smlouva o kontokorentním úvěru (sjednaná prostřednictvím dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o vedení účtu) byla uzavřena ještě v době, kdy porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele mělo za následek toliko relativní neplatnost smlouvy o úvěru (srov. § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022), což znamenalo, že aby mohl soud učinit závěr o případné neplatnosti úvěrové smlouvy, musel by se spotřebitel této neplatnosti dovolat. Následně uzavřená úvěrová smlouva (dodatek č. 4 k rámcové smlouvě o vedení účtu) pak již představovala dohodu, jejímž prostřednictvím došlo k odvrácení řízení o nárocích žalobkyně souvisejících s prodlením žalovaného s plněním povinností ze smlouvy o kontokorentním úvěru, kdy podmínky této smlouvy rozhodně nebyly pro žalovaného méně výhodné než podmínky sjednané ve smlouvě o kontokorentním úvěru. Žalobkyni tudíž