9 C 330/2023-77 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 26. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 12 550 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby mezi účastníky uzavřena 16. 1. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do 13. 2. 2023. Tuto svou povinnost však nesplnil a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nesplatil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a současně si s odkazem na čl. IX.1.a smlouvy o úvěru nárokovala smluvní pokutu ve výši 2 550 Kč, která odpovídala sjednané sazbě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 14. 2. 2023 do 26. 10. 2023. Vedle uvedených částek požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti úvěru do zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně následně doplnila podanou žalobu přípisem z 29. 2. 2024 v tom smyslu, že popsala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že v rámci tohoto procesu vycházela především z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti o úvěr uvedených v Profilu klienta. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 77 272 Kč a souhrn pravidelných výdajů ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně tyto údaje ověřila na základě výpisu z účtu žalovaného za období od října do prosince 2022. Z tohoto výpisu zjistila, že na účtu byl v uvedených měsících kreditní obrat ve výši jednotek tisíc EUR. Výdaje žalovaného na tomto účtu pak odpovídaly jím deklarovaným výdajům uvedeným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně si zároveň obstarala výpis z databází European Credit Bureau (EUCB) a CRIF, které shromažďují údaje o úvěrové historii klientů od jiných poskytovatelů krátkodobých úvěrů. Na základě uvedených podkladů pak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen sjednaný úvěr splatit.3. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 27. 3. 2024. Žalobkyně se z tohoto jednání omluvila, přičemž souhlasila, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný v rámci této žádosti uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 77 272 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč, náklady na bydlení 10 000 Kč, jiné finanční závazky 32 292 Kč.6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného v eurech za měsíce říjen, listopad a prosinec 2022 bylo zjištěno, že kreditní obrat na tomto účtu přesahoval v každém jednotlivém měsíci 3 000 EUR, přičemž na účtu byl ke konci každého měsíce kladný zůstatek peněžních prostředků.7. Z výpisu z Registru platebních informací předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně provedla před uzavřením smlouvy lustraci osoby žalovaného v uvedeném registru a zjistila, že žalovaný měl v uvedené době jeden nesplacený dluh ze spotřebitelského úvěru, který vznikl 30. 11. 2022.8. Z výpisu z databáze EUCB ze 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně provedla rovněž lustraci osoby žalovaného v tomto registru a zjistila rovněž jeden existující dluh žalovaného ze spotřebitelského úvěru, který byl splatný k datu 24. 1. 2023.9. Z fotografie žalovaného založené na č.l. 14 a z kopie jeho občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla při uzavření smlouvy k dispozici kopii dokladu totožnosti žalovaného.10. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí úvěru a v téže lhůtě zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. V čl. IX: odst. 1 písm. a) smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s plněním jakékoliv části jeho dluhu vzniklého ze smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení.11. Z předžalobní upomínky ze 7. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o úvěru v celkové výši 17 262,58 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy a upozornila jej, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.12. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč, obojí ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 13. 2. 2023. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu ze smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelné měsíční příjmy ve výši 77 272 Kč a výdaje ve výši 52 292 Kč. Žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce a dále z výpisů z registrů REPI a EUCB. Z uvedených listin vyplynulo, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr za podmínek dojednaných ve smlouvě splatit. Předžalobní upomínkou ze 7. 9. 2023 žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 17 262,58 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy v dodatečně poskytnuté lhůtě a poučila jej o následcích nezaplacení dluhu.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „ZSÚ“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.Dle odst. 2 cit. ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.Dle odst. 3 cit. ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně dostála své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ a před uzavřením smlouvy řádně a na základě dostatečných podkladů ověřila schopnost žalovaného sjednaný úvěr splatit. Z procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného nevyplynuly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit. Žalobkyně svému závazku z úvěrové smlouvy prokazatelně dostála, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Bylo tedy na žalovaném, aby poskytnutou jistinu žalobkyni vrátil. Soud nepřehlédl sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru, která se již na první pohled jeví jako nepřiměřená k výši poskytnutých peněžních prostředků i okolnostem, za kterých byl úvěr sjednán, nicméně žalobkyně se podanou žalobou nedomáhala zaplacení tohoto poplatku, nýbrž pouze úhrady dlu