10 C 201/2025-26 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne 19. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 300 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 20. 7. 2024. Dne 25. 7. 2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 700 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 25. 7. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 500 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 11. 8. 2024. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 18. 8. 2024, 25. 8. 2024, 1. 9. 2024, 10. 9. 2024. Celková výše dluhu žalovaného, činí 26 500 Kč (jistina + poplatek 22 522 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč). Nárok dále sestává ze smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč od 12. 8. 2024 (den po splatnosti zápůjčky) do 19. 8. 2025 (datum vyhotovení žaloby), což po zaokrouhlení je 7 440 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 24. 4. 2025, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí.4. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek a dodatku ke smlouvě o úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 19. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 300 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 20. 7. 2024. Dne 25. 7. 2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 700 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 25. 7. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 500 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 11. 8. 2024. Procesní strany rovněž sjednaly v případě prodlení nárok na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy), a to v článku čl. 2.3 smlouvy a nárok na smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky – jistiny.5. Z jednotlivých upomínek vzal soud za prokázané, že žalovaný byl k zaplacení vyzýván písemnými výzvami ze dne 18. 8. 2024, 25. 8. 2024, 1. 9. 2024, 10. 9. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh zaplatil 2 386 Kč, žalovaný netvrdil, že by na dluh zaplatil více.6. Žalobkyně tvrdila pouze zcela obecně, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Je však zřejmé, že toto tvrzení nebylo nijak doloženo, ani blíže strukturováno v rámci skutkových tvrzení a je nutno na ně pohlížet s pochybnostmi. Jinými slovy dle názoru soudu byl zde důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru-zápůjčce, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně jako věřitel neprověřila úvěruschopnost žalovaného, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když bylo namístě uvažovat pouze o uložení povinnosti žalovanému zaplatit toliko nezaplacenou jistinu. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný na dluh nezaplatil ničeho, žalobkyni tedy náleží pouze nezaplacená jistina ve výši 20 000 Kč, a soud proto žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žádné jiné plnění citované ustanovení žalobkyni nepřiznává, a proto soud žalobu co do zbytku zamítl.11. Žalobkyně i žalovaný měli ve věci částečný úspěch i částečný neúspěch a míra tohoto úspěchu a neúspěchu se u obou účastníků v zásadě rovná, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.12. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 358 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku, tedy do výše 1 697 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 339 Kč.