10 C 204/2025-25 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne 28. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 28. 7. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 875 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 19. 8. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR na svůj dluh neuhradila nic. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 26. 8. 2024, 2. 9. 2024, 9. 9. 2024, 18. 9. 2024 a 3. 10. 2024. Celková výše dluhu žalované, činí 22 375 Kč (jistina + poplatek 18 875 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč). Nárok dále sestává ze smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč od 20. 8. 2024 (den po splatnosti zápůjčky) do 21. 8. 2025 (datum vyhotovení žaloby), což po zaokrouhlení činí 5 490 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne 22. 5. 2025, žalovaná však na výzvu nereagovala a svůj dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí.4. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek a dodatku ke smlouvě o úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 28. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované 15 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 28. 7. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 875 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 19. 8. 2024. Procesní strany rovněž sjednaly v případě prodlení nárok na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy), a to v článku čl. 2.3 smlouvy a nárok na smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky – jistiny.5. Z jednotlivých upomínek vzal soud za prokázané, že žalovaná byla k zaplacení vyzývána písemnými výzvami ze dne 26. 8. 2024, 2. 9. 2024, 9. 9. 2024, 18. 9. 2024 a 3. 10. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh nic nezaplatila, ani žalovaná netvrdila, že by na dluh něco zaplatila.6. Žalobkyně tvrdila pouze zcela obecně, že prověřila úvěruschopnost žalované, kdy si od žalované vyžádala informace o rodinných, příjmových a výdajových poměrech. Je však zřejmé, že toto (navíc zcela obecné) tvrzení nebylo nijak doloženo, ani blíže strukturováno v rámci skutkových tvrzení a je nutno na ně pohlížet s pochybnostmi. Jinými slovy dle názoru soudu byl zde důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru-zápůjčce, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně jako věřitel neprověřila úvěruschopnost žalované, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když bylo namístě uvažovat pouze o uložení povinnosti žalované zaplatit toliko nezaplacenou jistinu. Žalobkyně žalované poskytla zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná na dluh nezaplatila ničeho, žalobkyni tedy náleží pouze nezaplacená jistina ve výši 15 000 Kč, a soud proto žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žádné jiné plnění citované ustanovení žalobkyni nepřiznává, a proto soud žalobu co do zbytku zamítl.11. Žalobkyně i žalovaná měly ve věci částečný úspěch i částečný neúspěch a míra tohoto úspěchu a neúspěchu se u obou účastníků v zásadě rovná (mírně převyšuje úspěch žalované), a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.12. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 015 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku, tedy do výše 1 268 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 253 Kč.